Jen málo lidí by v roce 1900 předpovídalo, že o necelé dvě dekády později převezmou po Francii titul předního světového producenta automobilů Spojené státy americké. Tento úžasný úspěch – zvlášť pro národ, který v porovnání s Francií a Německem začal s výrobou aut dost opožděně – byl z valné části zásluhou energie a vize dvou velice rozdílných mužů: Henryho Forda a Williama Duranta.
Když se 30. července 1863 v michiganském Dearbornu (tehdy malé osadě poblíž nepříliš velkého města Detroitu) narodil Henry Ford, byly Spojené státy ještě uprostřed občanské války. Fordovo dětství ovšem nebylo poznamenáno chudobou, neboť se jeho otec vypracoval na zámožného farmáře. Od útlých let byl však Henry samotářem, který s rodinou moc nevycházel a evidentně si vždy šel jen za svým. Matka mu zemřela, když bylo Henrymu třináct let, a on ji od té doby choval v téměř nábožné úctě, zatímco otce – po němž zcela nepochybně zdědil mechanickou zručnost – v podstatě přehlížel. Dobrou organizaci svých továren ostatně vždy připisoval právě matčině čistotnosti a pořádkumilovnosti.
Roku 1878 začal mladý Henry pracovat jako učeň v dílně James Flower & Brothers, kterou vlastnili přátelé rodiny Fordových. Byla to docela přízemní práce a Henry ji později ze svého životopisu vycenzuroval. Poté se přesunul k firmě Detroit Dry Dock, kterou opustil roku 1882, aby se udělal sám pro sebe. V roce 1888 se oženil s Clarou Bryantovou pocházející rovněž z místní farmářské rodiny a tři roky nato se odstěhoval do Detroitu. Zde začal pracovat ve společnosti Edison Illuminating Company, kde měl možnost věnovat se i vlastním mechanickým experimentům. Čím dál víc se zajímal o motorové vozy, jež vyráběli němečtí a francouzští inženýři, a roku 1896 odhalil vlastní příspěvek k oboru: svůj kvadricykl. Ten neměl brzdy ani zpátečku a ovládal se pákou. Měl však čtyři kola – i když z bicyklu – a motor a taky elektrický zvonek. Dosahoval rychlosti až 32 km/h, což bylo na tu dobu opravdu dost.
Kolem roku 1898, poté, co získal finanční podporu od rodinného přítele, detroitského starosty Williama Mayburyho, už Henry Ford vyráběl náležité automobily německého typu s vysokými koly, vycpávanými lavičkovými sedadly, mosaznými světly a stupačkami. A na základech svého průlomu v srpnu 1899 odvážně založil vlastní společnost: Detroit Automobile Company. Po pouhých 14 měsících však tato společnost přestala obchodovat. Henry jednoduše nikdy nedodal své nové továrně hotový návrh auta. Nebyl schopen své podivné pracovní návyky skloubit s průmyslovými termíny, a tak prostě přestal do továrny docházet. Jeho zaměstnanci jej vídali čím dál méně a nakonec zjistili, že nemají na čem pracovat. Nebyl to zrovna slibný začátek. Ovšem Henry Ford nebyl z těch, kdo se snadno vzdávají. O rok později, v listopadu 1901, založil novou automobilku, Henry Ford Company. Tou dobou však vzplál pro motoristické závody a myslel jen na to, jak vyrobit rychlejší závodní vozy. Opět to vypadalo, že firma nepřežije svůj první rok. Tentokrát se ale do věci vložili ostatní ředitelé, Henryho Forda vyhodili a společnost přebudovali kolem nového šéfa, Henryho M. Lelanda. Dostala i nové jméno, Cadillac Automobile Company – podle legendárního francouzského dobrodruha Antoina Laumenta de la Mothe, sieura de Cadillac, jenž roku 1701 založil město Détroit.
Přesto, že Henry Ford přišel už o dvě firmy, zkusil to ještě jednou roku 1903 s Ford Automobile Company (později Ford Motor Company). A tentokrát měl dokonce i návrh vozu, který mohl odevzdat k výrobě: masivní praktický Model A ve verzi s dvěma a čtyřmi sedadly s maximální rychlostí 45 km/h, ovšem jen v červené barvě. I přesto byla společnost v době, kdy byl vyroben první Model A, v podstatě v bankrotu. Ačkoliv majetek firmy činil v červnu 1903 jen asi 223 dolarů, přežila, a to hlavně díky tomu, že se Model A okamžitě stal hitem a výše jeho prodejů banky povzbudila k dalšímu půjčování. Fordovo automobilové impérium se konečně rozjelo.
