Když Henry Ford v letech 1913–1914 uvedl ve své nové továrně Highland Park pohyblivou montážní linku, způsob výroby a prodeje aut se razantně změnil. Průkopnické zařízení bylo založeno na kovovém běžícím páse řízeném setrvačníkem, což dělníkům umožňovalo nejdříve sestavit magneta, pak převodovky a nakonec celé motory. Prvotní nevýhodou této revoluční výrobní metody ovšem bylo to, že rychlejší výrobě jednotlivých prvků brzy nestíhalo závěrečné montážní oddělení. Avšak jakmile byl na metodu montážní linky adaptován každý krok výrobního procesu, dostavily se masivní úspory nejen času, ale i práce samotné.
V letech 1913–1914 se výroba Modelů T téměř zdvojnásobila, zatímco pracovní síla v továrně zhubla o deset procent a montážní čas se zredukoval z 12,5 hodiny na člověka na úžasných 1,5 hodiny. A toto tempo se ještě zrychlilo, když roku 1914 přišel Fordův slavný zákaz vyrábět vozy v jiné než černé barvě. A ubylo rovněž jednotlivých částí, neboť Ford představil nová celoocelová těla vozů, přičemž firma použila průkopnický materiál: vanadovou ocel, která byla silnější a lehčí, což zvýšilo i výkonnost aut. Highland Park tak byl, docela nepřekvapivě, předmět závisti každého průmyslníka na světě.
Domov nové montážní linky, továrna Highland Park postavená architektem Albertem Kahnem, byla stejně revoluční, jako linka sama. Kahn byl synem rabína původem z Porýní. V jedenácti letech emigroval do Spojených států, usadil se v Detroitu a v nevysokém věku šestadvaceti let si zde otevřel stavitelskou kancelář. Byl průkopníkem v používání železobetonu, levného, ohnivzdorného a neuvěřitelně silného materiálu, jímž bylo možné překlenout rozlehlou plochu. Od postavení jeho první továrny pro Packard v letech 1905–1907 začaly Kahnovy železobetonové stavby navždy měnit tvář celého Detroitu. Nová továrna postavená pro firmu Ford roku 1909 v městské části Highland Park zahrnovala rozsáhlé prostranství překlenuté železobetonovou střechou a prosvětlené pásy mřížkových oken o celkové délce asi patnáct kilometrů, za což si při budova otevření v prosinci 1909 vysloužila od novinářů přezdívku „detroitský křišťálový palác“.
O osm let později navrhl Kahn pro Ford ještě rozsáhlejší stavbu: skoro kilometr dlouhý tovární komplex Rouge River v Dearbornu, pár kilometrů od jihozápadního centra Detroitu. A jako epilog své zářné kariéry Kahn centru Detroitu nadělil v roce 1928 jeho nejvýraznější budovu, mrakodrap Fisher Building ve stylu art deco. (Trochu ironicky se po roce 1930 stal Kahnovým nejlukrativnějším klientem Sovětský svaz, který Henry Ford nesnášel. Přesto mu jeho odpor nezabránil v tom, aby Kahna roku 1942 povolal zpět do svých služeb, aby navrhl svou poslední stavbu, obří továrnu Willow Run v michiganském Ypsilanti.)
Masová produkce Highland Parku předznamenala konec prvořadosti kvalifikovaných pracovníků. Evropské továrny si během 20. let stále udržovaly vysoký podíl zaměstnanců s odborným vzděláním, ovšem v polovině let 30. byli kvůli spojení průmyslové ekonomiky a devastujících účinků Velké hospodářské krize kvalifikovaní pracovníci již výsadou leda výroby luxusních a sportovních modelů. Zatímco v roce 1914 většina evropských automobilek produkovala automobily v poměru jedno auto na jednoho zaměstnance ročně, továrny Fordu vyráběly na jednoho člověka hned dvanáct aut ročně, a to ještě předtím, než byly pohyblivé montážní linky dovedeny k plné dokonalosti. Ještě v roce 1927 potřebovali francouzští výrobci aut průměrně 300 člověkodnů na výrobu jednoho vozu. Jejich americkým kolegům ve Fordu či General Motors na to stačilo jen 70. Spojené státy byly totiž se svým ohromným vnitřním trhem, nízkou cenou surovin a pramalou tradicí kvalifikované práce ideálním místem pro techniky masové produkce. Historie evropského automobilového průmyslu – především pak v kolébce Průmyslové revoluce, Velké Británii – je s bolestným vymíláním statusu a důležitosti kvalifikovaných pracovníků napřímo spojená. V Americe nikdy nebyla dělnická válka napjatá či významná, přesto byly zaměstnanost a bohatství, které s sebou „fordizace“ přinesla, draze vykoupené. Neodvratné odlidštění pracovní síly nejen, že rozeznělo umíráček odborně vzdělaným pracovníkům, ale též uvrhlo tisíce automobilních dělníků do téměř otrocké existence.
