Ve svém osobním životě nebyl Sloan příliš odlišný od Morrise, Austina či Renaulta. Byl chladný, odměřený a samotářský. Připustil, že má jen pár přátel, a dokonce sám o sobě prohlásil, že je „omezeným člověkem“. (Ve svých pozdních letech si však byl až překvapivě blízký s dvěma proslulými osobnostmi, jejichž extrovertní osobnosti byly té jeho na hony vzdálené – s konkurenčním automobilovým magnátem Walterem Chryslerem a designovým guru Harleyem Earlem.) Sloan se nepřátelil s filmovými hvězdami ani hvězdičkami, nevlastnil jachtu a nezajímaly ho automobilové závody. Byl prudérní a přehnaně kritický v mravech: vysokého představitele GM Johna J. Raskoba například požádal, aby podal výpověď poté, co se k Sloanovi doneslo, že byl Raskob viděn v Atlantic City ve společnosti dámy, jež nebyla jeho manželkou.
Byl také odtažitý, nikdy se neobjevil přímo ve svých továrnách a nejevil žádný zájem o starosti či životy většiny svých zaměstnanců. A někdy se ukázal jako překvapivě sobecký mizera. Když například roku 1940 General Motors slavily důležitý milník – pětadvacáté milionté vyrobené auto –, tak se Sloan rád veřejně objevoval vedle zakladatele GM Duranta. Při jedné příležitosti stárnoucího pána při veřejném vystoupení afektovaně vzal za ruku a prohlásil, jak lidé „často nedokážou ocenit tvůrčího ducha“. Ovšem když se o sedm let později konal Durantův pohřeb, Sloan se na něj ani neobtěžoval přijít. Jeho absence při obřadu byla hojně probírána jak mezi lidmi z automobilového průmyslu, tak i mimo něj. Vypočítavý magnát zcela evidentně nechtěl být viděn při něčem, co byť jen trochu zavánělo selháním.
Alfred Sloan nebyl ani pomýleným paternalistou ve stylu Henryho Forda či Williama Morrise. Ochotného Williama Knudsena, který se roku 1937 stal prezidentem společnosti, nechal, aby si sám poradil se stávkami dělnictva a vyřešil vztahy se zaměstnanci. Jak by se dalo předpokládat, Sloanovo politické inklinování bylo rozhodně směrem doprava. Jakožto přítel posledního Republikánského prezidenta meziválečných let Herberta Hoovera upřímně nesnášel jeho následníka Franklina D. Roosevelta – tuto averzi přitom sdílel i Henry Ford – a pohrdal vším, co Roosevelt reprezentoval. Po Fordově boku ostře bojoval proti jeho programu Nový úděl a pokoušel se zhatit jeho prezidentskou nominaci v roce 1936 podporou nenávistné kampaně, kterou rozjela ultrapravicová politická organizace American Liberty League. I poté, co Liberty League vydala pamflet obsahující údajně zatracující fotografie Eleanor Rooseveltové ve společnosti Afroameričanů, které Liberty League se škodolibou radostí označila jako „negří obrázky“, Sloan nadále pokračoval ve financování jejích ostudných aktivit. A podporoval dokonce ještě i tajemnější pravicovou stranu, takzvané Sentinels of the Republic („Strážce republiky“). Kampaně jejích členů proti Novému údělu se poté přetavily do otevřeného antisemitismu (jeden člen označil Nový úděl za „židovský komunismus“) a vyústily ve veřejné volání po „americkém Hitlerovi“.
Podobně jako Henry Ford, i Sloan byl ohledně Adolfa Hitlera a brutálního nacistického režimu přinejlepším agnostický. Hitlerův ministr výroby Albert Speer později uvedl, že bez technické pomoci GM by německá armáda nedokázala provést roku 1939 invazi do Polska. Tento komentář vedl některé historiky k tomu, aby Sloana označili jako „Hitlerova výrobce aut“. Tato přezdívka se může jevit poněkud nefér, nelze však popřít, že po roce 1933 Sloan nacistům s klidnou myslí ustupoval a svolil k nacifikaci továren Opelu i jejich vedení. Komentoval to mdlým vyjádřením, že by „politika neměla být věcí, do níž by se management GM měl plést“. A nijak se nevyslovil ani k nacistické čistce všech židovských zaměstnanců z německých továren i dealerství. Nezasáhl pak ani tehdy, když byla nová továrna Opelu v Brandenburgu násilím předělána pro výrobu vojenských vozidel. Když v Evropě roku 1939 vypukla válka, Sloan slavně prohlásil, že je jeho firma „příliš velká na to, aby se zatěžovala ubohými mezinárodními strkanicemi“. Následujícího března pak prezident General Motors William Knudsen připustil: „Musím s politováním konstatovat, že šéfem naší německé továrny je pan Hitler“.
K roku 1939 vládl Alfred Sloan největší světové korporaci. General Motors nejen prodávala víc automobilů než kterákoliv jiná firma, ale produkovala též většinu amerických autobusů a železničních motorů. Řídila dokonce i významného výrobce letadel, společnost North American Aviation. Přes všechnu svou světovou odbornost a zřejmou znalost německého trhu však GM přehlédla jeden z nejvýznamnějších vozů století. Když roku 1939 uvedl Ferdinand Porsche na trh své „Kraft durch Freude“ auto, věnoval tomu Detroit jen pramálo pozornosti. O šest let později propásli Sloanovi nohsledi šanci získat nejen Porscheho automobily, ale i továrnu. Byla to chyba, které bude jednoho dne General Motors hořce litovat.
