Další revolucí, kterou automobil spustil, byla revoluce v dovolených. Ono by se v podstatě dalo říci, že automobil fenomén dovolených stvořil.
Americký státeček Vermont byl odlehlým zapadákovem, ovšem jen do chvíle, než přišla dálnice. Roku 1911 zahájily vermontské úřady marketingovou kampaň, aby motoristy přilákaly nejen na podzimní okukování nádherně zbarvených stromů, ale i na čerstvě populární lyžařský sport. Poblíž nové dálnice se začaly objevovat lyžařská střediska a letní campingové areály a rok 1928 přinesl slavnostní otevření 400kilometrové stezky vinoucí se přes místní horské pásmo Green Mountains určené pro pěší turistiku, kam se nadšení chodci ovšem vždy sjížděli auty.
Na začátku dvacátých let se pak napříč celými Spojenými státy začaly zjevovat chatky a kabiny podobné těm, jaké ve své filmové klasice z roku 1934 Stalo se jedné noci zvěčnil Frank Capra. Po nich zanedlouho následovaly i sofistikovanější typy ubytování, v polovině dvacátých let se začaly objevovat první motely ve Francii a v Kalifornii – v Kalifornii to byl „mo-tel“ ve městě San Luis Obispo z roku 1926, zatímco francouzský Halte-Relais Hôtel byl slavnostně odhalen roku 1925 během pařížského veletrhu. Automobily poháněly i meziválečnou horečku „auto kempování“, tedy kempování ve stanu, či ještě lépe v karavanu na odlehlých místech, které se díky autům náhle staly snadno dostupnými. Nadšeným „auto-kempařem“ byl jak samotný Henry Ford, tak i prezident Warren Harding. Zato Hardingův šéf FBI J. Edgar Hoover naopak nové chaty a kabiny zatracoval jako „maskované bordely“. I přes jeho výhrady však k roku 1929 odjíždělo do svých dovolenkových destinací každoročně 45 milionů Američanů.
V brzkých třicátých letech již byl způsob našeho života automobilem nezvratně proměněn. V roce 1921 otevřela v texaském Dallasu Royce Hailey’s Pig Stand, první restaurace s obsluhou až do auta. Roku 1933 následovalo první autokino ve městě Camden v New Jersey, které pojalo až čtyři sta aut v sedmi nakloněných řadách a nabízelo plátno o rozměrech 12 x 15 metrů. V roce 1922 byl u města Kansas City v Missouri postaven první obchodní dům zaměřený na zákazníky přijíždějící autem, jenž nesl optimistické jméno Country Club Plaza. V Highland Parku v Dallasu pak roku 1931 vyrostlo první samostatné příměstské nákupní středisko moderního typu.
Automobil přinesl i změnu v architektonickém řešení obytných domů, kam nově začaly přibývat garáže. Slavné modernistické vily architekta Le Corbusiera z dvacátých let, například jeho Villa Stein z roku 1927, ponechávaly mnoho prostoru i vizuální významnosti právě garážím, které byly nově umísťovány v přední části budov místo toho, aby se skrývaly na boku domu či za ním. Kolem roku 1935 navrhovali progresivní architekti domy s integrovanými garážemi na modernistický způsob, často ve stylu Le Corbusiera s typickými pilíři zakrývajícími přízemní místo pro parkování. Ne vždy ale museli být tyto domy uzpůsobené na akomodaci automobilu postaveny v modernistickém pojetí. Neogeorgiánský „motocentrický“ dům C. W. Stephensona postavený v Hartfordu v Connecticutu roku 1935 architekty Adamsem a Prenticem obětoval garážím celé své přízemní podlaží o pěti místnostech, takže obytné prostory byly přístupné pouze po schodech. Pro ty, kdo si garáž integrovanou přímo do řešení domu nemohli dovolit, přinesl roku 1925 William Morris hned dvě verze montovaných azbestových garáží a příručka Home Builders („Domácí stavitelé“) roku 1928 nabízela ilustrace k šedesáti různým typům samostatně stojících garáží.
Zatímco jednotlivci rozjímali nad přidáním garáže ke svým domům, města spustila investice do betonových mnohopodlažních parkovišť. Celé městské bloky byly buldozery srovnány se zemí, aby se pro tyto neohrabané obry našlo volné místo. V Londýně se první vícepatrové parkoviště objevilo roku 1906 na ulici Wardour Street ve čtvrti Soho. Nabízelo parkovací místo na pěti podlažích a na páté mezinárodní motoristické výstavě bylo následně propagováno jako „největší garáž na celém světě“. Garáže začaly u svých boků či v zadních částech stavět i hotely, a to často na půdorysu bývalých stájí. Ve třicátých letech následovala podzemní parkoviště. To první britské ovšem nebylo dle očekávání v Londýně, ale v přímořském Hastingsu, kde bylo otevřeno v roce 1931.
