V zákrutě poblíž Maison Blanche, mimo dohled diváků na tribunách, se srazil pronikavý kvil dvanáctiválce Ferrari s hlubokým řevem osmiválce Cobry. Jezdci bojovali o pozici, když tu Cobře praskla pneumatika a srazila se s Ferrari. Oba závodníci pohlédli skrz čelní skla a uviděli, jak se svět kolem nich točí. Uši jim zaplnilo pronikavé skřípění tavící se gumy. Zápasili s vlastními auty všemi prostředky: brzdami, spojkou, volantem, plynovým pedálem. Jejich vnímání dosáhlo absolutního vrcholu a oba muži náhle cítili, jako by se čas zastavil.
O tom, jaké to je, když ztratíte kontrolu nad svým vozem, se jednou rozvyprávěl Masten Gregory: „Stane se něco zázračného. Čas se zpomalí, sotva se plazí, nebo možná vaše mysl najednou běží jako počítač – vnímáte všechno, co se kolem vás děje, ale můžete tam jen sedět a přemýšlet, jak se z toho dostat.“ A pokud by všechny pokusy selhaly, pořád je tu ještě Bůh. Jak řekl Bruce McLaren: „Nic se nemůže vyrovnat tomu záblesku beznaděje, když už vám dojde, že možná během chvilky do něčeho tvrdého narazíte, a že neexistuje nic, co byste mohli udělat. Kromě jediného – skrčit se v kabině a modlit se.“
Cobra se převrátila a svalila se ze silnice. Přistála podvozkem nahoru v hustém křoví v oblasti, kam měli diváci přístup zakázán. Ferrari divoce rotovalo v obláčku dýmu a skončilo v trávě. Kusy obou vozů pokryly asfalt a nejbližší vlajkonoši hned rozevláli žlutou vlajku. Obsluha dráhy a lékařský tým ihned dostali zprávu. Oba jezdci jako zázrakem přežili – vylezli z trosek jen s lehkými zraněními. Kdosi se zadíval na převrácenou Cobru a zahlédl něco v křoví pod ní. Co to jen…? Podíval se zblízka. Pod vozem leželo tělo. Ještě bližší pohled: těch těl bylo víc. Spolu s dalšími mediky přijela i policie a reportéři.
Pod troskami Cobry našli tři kluky. Museli proklouznout pod nedalekým plotem, aby se dostali blíž k dráze a pak pozorovali závod skryti v křoví. Žádný z nich neměl u sebe žádnou identifikaci a všichni byli na místě prohlášeni za mrtvé.
V 5.20 ráno byl Philem Hillem stanoven nový rekord za kolo. V ranní mlze prosvištěl okruhem v čase 3:49,2. O pár minut později zajel se svým Fordem do boxu kvůli problému s převodovkou. Tým mechaniků, stejně tak jako fordovští představitelé, byli rozčílení. Opět byla viníkem italská převodovka. Hill vystoupil z auta a jak mu tak ranní červánky zasvitly na tvář, zůstal chvíli stát s helmou v ruce. Ospalý dav mu z tribuny věnoval vlnu potlesku a on si nemohl pomoct, aby se neusmál.
Závod byl jen kousek za svou polovinou a tým Fordu byl již vyřízen.
Chvilku poté, co Hill odstoupil, přijel se svým 330 P i první muž závodu Surtees, jehož vůz rovněž pokulhával. Stěžoval si na prokluzující spojku a ručička na ukazateli teploty vody též vytrvale stoupala. Když mechanici odšroubovali uzávěr chladiče, ušla ven pára.
Surtees byl vyčerpaný a naštvaný. První místo mu uteklo. Mechanici věděli, že Ferrari se bude zlobit také, rozhodně jim vyčiní, až se vrátí do továrny. „Jak to, že jsme to nezjistili při testech? Zkoušku těchhle motorů na dynamometru provádíme celý den!“ bude se jich ptát. „No, ale ono to je něco docela jiného, jet po té dlouhé rovince na Le Mans,“ odpoví mu oni.
Než se Surtees konečně dostal zpět do auta, propadl se na třetí příčku. Vozy Ferrari se držely na sedmi z prvních osmi míst.
Na čtvrtém místě se ranní mlhou proplétala Cobra od Shelby American. Shelby ze svého místa v boxu pozoroval, jak se auta řítí kolem. Čím déle už závod trval, tím víc se zdálo, že hodiny ubíhají pomaleji. Tým dal Danu Gurneyovi signál, aby svůj vůz číslo 5 zavezl do boxu na opravy, doplnění paliva a výměnu jezdce. Napětím zadržovali dech. Gurney pokořil rekord na kolo pro třídu GT, ovšem asi před hodinou začal jeho vůz krvácet olej. Chladič oleje netěsnil. Hlavní inženýr Remington to spěšně opravil. Podle pravidel si mohl vůz nechat doplnit olej jen každých 25 kol, takže pokud by prosakování pokračovalo, motor by se zastavil a Shelby by si mohl sbalit kufry. Gurney vystoupil z vozu a spěchal k Shelbymu a parťákovi Bobovi Bondurantovi.
„Brzdy jsou v pohodě?“ zeptal se Bondurant. „Jo,“ odvětil Gurney. „Ale moc jim nevěř.“ Shelby poradil Bondurantovi, aby nedával motoru moc zabrat. „Hlídej si tlak oleje,“ řekl mu. Shelby dal jezdci přátelský šťouchanec, načež Bondurant vystřelil zpět na dráhu.