Poslední hodiny závodu se rozmázly do změti rychlosti, kouře a hluku. Diváci začali být neklidní a rtuť teploměrů vzrostla na maximální výšku. Když hodiny Dutray odbyly 15.45, bylo už pořadí vozů jisté, a tak jezdci začali zpomalovat, aby se pojistili, že závod dokončí. Auto na první příčce bylo o pět kol napřed před vozem na druhém místě, které mělo nad tím na třetím místě náskok sedm kol. Diváci, kteří tento závod neznali, se tomu jistě divili – závodníci na konci nejbrutálnějšího automobilového závodu sjížděli okruh pomalým tempem, nijak rychleji než by jeli po veřejné silnici. Žádný jezdec nechtěl v posledních minutách riskovat, že se mu přehřeje motor nebo praskne pneumatika. Teď už záleželo jen na jediném: dokončit závod. Davy se nakláněly blíž k dráze v očekávání momentu, kdy zavlaje šachovaná vlajka, a budou korunováni letošní šampióni.
Sotva odbylo 16.00, projel finišem rudý prototyp Ferrari Nina Vaccarella ze Sicílie a Jeana Guicheta z Francie, kteří se tak stali vítězi 24hodinového závodu Le Mans pro rok 1964. Auta Enza Ferrariho dojela na pěti ze šesti předních příček. Surtees se ve svém poškozeném Ferrari 330 P umístil na třetím místě. Na čtvrtém místě dojela Cobra ze Shelbyho týmu, jež tak zároveň zvítězila ve třídě GT vozů. Žádný z prototypů Fordu závod nedokončil. Phil Hill, Bruce McLaren i zbytek týmu byli u finiše jen jako diváci.
Vozovku zaplavili fanoušci a novináři, kteří kroužili kolem vítězného vozu. Vítězové vykročili na pódium a během chvilky se z ampliónů nesla italská hymna. Shelbyho tým se shluknul kolem své vítězné Cobry s kalifornskou poznávací značkou. Stirling Moss a jeho tým kameramanů hned přišli vyzpovídat oba piloty, Gurneye a Bonduranta.
„Bobe, gratuluji,“ řekl Moss. „Myslím, že dnes se tu psala historie. Jak se cítíte, kolik jste toho naspal?“ „Asi pět hodin,“ odvětil Bondurant. „A kolik vy?“ otočil se Moss na Gurneye. „Kolem tří, myslím.“
Přišel hubený muž v klobouku zřetelně německé provenience. Byl to Huschke von Hanstein, závodní manažer týmu Porsche. Objal Bonduranta. „Díky, že jste jim to nandali,“ poděkoval mu. Nejen Američané toužili Enza Ferrariho sesadit.
Shelby postával pár metrů opodál v natupírovaném účesu, který vypadal méně upraveně než obvykle. Jeho tým se shromáždil okolo, pěsti létaly do vzduchu na znamení úspěchu. Od chvíle, kdy Shelby poprvé přišel do Iacoccovy kanceláře s nápadem postavit vlastní sporťák, uplynuly teprve dva roky. Nikdo nevěřil, že někdy porazí Corvetty. Nikdo nevěřil, že jeho auta dokončí 24hodinovku Le Mans. A teď se „Powered by Ford“ Shelby Cobra umístila na celkovém čtvrtém místě a na první příčce ve třídě GT. Shelbyho Cobra byla Cassiem Clayem motorismu, příjemná na pohled a schopná nemožného. Novináři netrpělivě čekali na Texasanův komentář. Vždycky věděl, co říct.
„Čtvrté místo není vůbec špatné,“ prohlásil Shelby. „Letos jsme možná žádné hřebíky do Ferrariho rakve nezatloukli, ale rozhodně jsme ho postrašili. Příští rok bude jeho skalp náš.“
