„Postavím auto pro ohromné zástupy lidí.“ –HENRY FORD, 1909
Henry Ford II otevřel oči. Bylo krátce před osmou ráno, 10. listopadu 1960. Nohama zašmátral po zemi po svých pantoflích s vyšitým monogramem „HFII“. Oholil se, na košili rovněž s monogramem „HFII“ oblékl drahý oblek a vykročil ze svého 75pokojového paláce Grosse Pointe do michiganského slunce. Bylo mu 43 let, měřil bezmála 183 cm a vážil přes pěkných 90 kilo. Jasně modré oči mu zářily, hnědé vlasy měl ulíznuté na pěšinku. Tak jako mnoho bohatých mužů jeho generace se naučil příliš neukazovat emoce: rysy jeho tváře byly téměř kamenné, jako kdyby se už teď stával bustou, která jednou bude stát v muzeu. Na příjezdové cestě na něj čekala černá limuzína Lincoln, bohatě pochromovaná, s velkým osmiválcovým motorem. Byla skoro stejná jako ta, kterou si nedávno koupil Elvis Presley – upgradovaná verze Lincolna 1950, v němž se vozil prezident Eisenhower. Tahle ovšem měla na dveřích diskrétní značku „HFII“.
Cesta pana Forda vedla na západ přes hlavní tepnu Detroitu, dálnici, jež nesla jméno jeho otce Edsela Forda. Jel městem, kde před 64 lety jeho dědeček poprvé řídil svoji „čtyřkolku“, plynový vozík se čtyřmi koly z bicyklů a s domovním zvonkem místo klaksonu. Ve městě Henrymu II lidé říkali „Dvojka“, protože to byl druhý Henry Ford, vnuk a jmenovec nejbohatšího muže světa. Do tváře mu to ale nikdy neřekli, to byl vždy jen „panem Fordem“. Na exitu Michigan Avenue šofér odbočil a zajel na parkoviště před „Skleněným domem“ – ústředím společnosti Ford Motor Company.
Ze své kanceláře na rohu dvanáctého patra vládl Henry II druhé největší firmě světa. Skleněný dům, monolit z hliníku a skla, který dal postavit před čtyřmi lety, fungoval jako mozek, jenž řídil Fordovy stále globálnější operace. Všude, kde byly silnice, byla také auta nesoucí jeho jméno. Ford Motor Company vyráběla osobní automobily Ford, Lincoln a Mercury, náklaďáky a nákladní tahače Ford, zemědělské stroje Dearborn, průmyslové motory i vojenské vozy. A byly tu též přidružené společnosti: úvěrová firma Ford Motor Credit Company, pojišťovací společnost American Road Insurance Company nebo leasingová Ford Leasing Development Company.
Skrz okno své pracovny mohl Henry II pozorovat horizont s komíny továrního komplexu Rouge, mistrovského díla jeho dědy – průmyslového města otevřeného roku 1920 s 93 budovami, 160 km mezinárodní trati a 16 lokomotivami. Ty komíny vypadaly poněkud jinak, než jak je Henry II znal z dětských vzpomínek. Přece jen už to bylo 40 let od chvíle, kdy zadýmily poprvé.
Kolem půl jedenácté dopoledne si Henry II nechal zavolat zaměstnance jménem Lee Iacocca. Za pár minut již šestatřicetiletý vedoucí prodejní a marketingové divize Fordových automobilů a nákladních vozů stál v kanceláři svého šéfa. Iacocca byl vyčouhlý chlapík italsko-amerických rysů, s olivovou pletí a řídnoucími hnědými vlasy. Jeho oblek byl o něco nápadnější, než bylo v Dearbornu zvykem. Ne každý ve skleněném domě uměl vyslovit jeho příjmení. S Henrym II si už párkrát potřásl rukou, ale na konverzaci nikdy nedošlo. A teď najednou stál Iacocca v kanceláři pana Forda. „Bylo to, jako by si vás k sobě zavolal sám Pánbůh,“ vzpomínal později.
„Vaše práce se nám líbí, ale máme pro vás trochu jinou,“ sdělil mu Henry II toho rána. „Jak by se vám líbilo být viceprezidentem a generálním manažerem divize Ford?“ dodal po krátké odmlce. Iacocca zatnul zuby a usmál se. Pokud by to místo vzal, bylo by právě na něm, aby tvořil nové Fordy – auta pro 60. léta. Byl to první velký zlom v kariéře muže, kterého později budou nazývat „jedním z největších marketingových géniů od dob P. T. Barnuma“. Henry II na svá slova navázal drobnou radou: „Jestli chcete zůstat v tomto byznysu a nezbláznit se z toho, musíte být občas poněkud troufalý. Zcela určitě uděláte pár chyb, ale nevzdávejte to.“ Ve chvíli, kdy si potřásli rukama, se zrodilo nové pouto.
V ten moment ovšem ani Henry II, ani Iacocca nevěděli, že do jejich branže vtrhne revoluce. Touha po rychlosti se měla brzy rozšířit po celé zemi jako epidemie. Během pár měsíců začne zapouštět kořeny v obecném povědomí. Pro muže vyrábějící auta bude představovat ohromnou kontroverzi. A úžasnou příležitost.
