V době, kdy Marc Birkigt prchal z Francova nacionalistického Španělska do Francie, bylo mnoho z jeho kolegů z řad automobilových průkopníků již po smrti či zcela zapomenuto. Auta, která vytvořili, však během pouhých čtyřiceti let naprosto proměnila rozvinuté země planety. Zanícení inženýři a obchodníci od Benze až po Birkigta, kteří během prvních dekád 20. století pozdvihli motorový vůz v nejdůležitější způsob lidské přepravy, dokázali proměnit krajinu po celém světě zcela k nepoznání. Vznikl svět, o němž mladý Gottlieb Daimler nebo Billy Durant mohli v roce 1900 jen snít. A právě životní prostředí se prostřednictvím výtvoru jménem automobil téměř děsivou rychlostí dál měnilo.
Jakkoliv byli evropští motoroví magnáti meziválečných dekád úspěšní či důležití, kolem roku 1939 by i takoví velikáni jako William Morris či Louis Renault museli uznat, že jejich vlastní podniky stály ve stínu detroitské Velké trojky. Byli to právě tito Američané, kteří stvořili průmyslové obry jménem Ford, General Motors a Chrysler, kdo se nejen stali dominantními producenty automobilů ve Spojených státech, ale navíc i nevratně přetvořili tvář celého světa.
V General Motors nastávaly změny. Impulzivní a živelné obchodování Billyho Duranta bylo neúprosně vystrkováno klidnějším a profesionálnějším přístupem firemního řízení. Alfred Sloan, legendární prezident GM, s odstupem času ohodnotil Duranta jako „příliš ležérního v administrativních záležitostech a se sklony přetěžovat sám sebe – důležitá rozhodnutí musela čekat, dokud na ně neměl volnou chvilku, a i tak je často řešil docela spontánně“. Neupřel mu však zásluhu na tom, že „dynamický růst General Motors vytvořil a inspiroval“. Beze všech pochyb musela již kolem roku 1920 z Durantova spoléhání se na intuici místo na odborné konzultace předsednická rada GM doslova šílet. Nejvíce patrné to muselo být v případě Pierra Samuela DuPonta.
DuPont byl stydlivý a uzavřený pán, který měl spíš než lidi raději účetní bilance. Byl jedním z potomků zakladatele společnosti E. I. Du Pont de Nemours and Company, průmyslového giganta založeného již roku 1802 jako výrobce střelného prachu, který se ve 20. století zaměřil na chemikálie, vojenskou výzbroj a ocel. Pierre promoval na prestižní MIT s magisterským titulem z chemie a dle očekávání stoupal po kariérním žebříčku, až se roku 1915 stal prezidentem rodinné firmy. Tou dobou již byl pozván bankéřským fondem do předsednictva General Motors, kam si s sebou vzal i svého finančního mága Johna J. Raskoba. Ten se následně stal viceprezidentem pro finance jak v GM, tak i ve firmě DuPont.
DuPontův expert na efektivitu roku 1920 předložil svému šéfovi posudek, podle něhož měl Durant „absolutní kontrolu nad veškerým plánováním a z valné většiny diktuje strategii firmy“ a že „v mnoha případech se zdá, že v organizaci nefiguruje nikdo další, kdo by fungoval jako konečný arbitr oněch různých plánů nového vývoje.“ Závěr posudku zněl: „Ve společnosti neexistuje žádný systém podobný našemu pracovnímu řádu pro předkládání návrhů a není zde žádná centrální strojírenská organizace. Též zde dle mého názoru panuje určitý nedostatek týmového ducha mezi jednotlivými továrnami, které fungují prakticky nezávisle, co se týče nákupů, účetnictví a další organizace. Není zde žádné centrální řízení, leda v tom nejobecnějším smyslu.“
Durantovo impulzivní jednání navíc vedlo i k tomu, že na začátku roku 1917 s okamžitou platností propustil Henryho Lelanda z Cadillacu, údajně kvůli rozporům ohledně války. S Británií sympatizující Leland chtěl vyrábět letadlové motory pro RAF, ovšem Durant na válku nahlížel jako na rušivý element automobilové výroby v USA. Leland, nyní již se sedmi křížky na bedrech, tak zafinancoval zbrusu novou továrnu a začal vyrábět luxusní vozy založené na modelech Cadillacu, které pojmenoval po „největším z Američanů“, Abrahamu Lincolnovi. Leland se konečně odebral na odpočinek až roku 1922, přičemž značku Lincoln prodal společnosti Ford.
DuPont mezitím pokračoval v pumpování peněz do GM, ovšem stále více jej znepokojoval rostoucí dluh společnosti a také zvyšující se zásoba neprodaných aut. Během poválečného propadu v letech 1919–1920, kdy cena podílů v GM prudce poklesla, se Durant uchýlil ke svému obvyklému všeléku a začal osobně vykupovat akcie firmy, a to pomocí vypůjčených peněz. Ovšem rychle se začal přibližovat osobnímu bankrotu. V listopadu 1920, poté, co přiznal, že vydal zcela nesplatitelnou emisi akcií za 34 milionů dolarů prostřednictvím dlužních úpisů, mu DuPont dal jasné ultimátum: dokud Durant nerezignuje na post prezidenta, GM již od něj neuvidí ani korunu. DuPont, Raskob a bankéři z J. P. Morgan pak sehnali 27 milionů dolarů, aby GM krátkodobě podrželi. DuPont půjčil Durantovi 1,7 milionů, aby mohl splatit své tíživé osobní dluhy, a dokonce mu nabídl i podíl v nové holdingové společnosti pro GM (nad níž by ovšem neměl žádnou kontrolu). Bankéři od Morgana se nijak netajili svým přesvědčením, že se Durant do vedení automobilové společnosti vůbec nehodí a že jedinou možností je pro zakladatele General Motors opustit loď. A tak dne 1. prosince 1920 Durant rezignoval na svůj post.
Tentokrát se žádný návrat v hollywoodském stylu nekonal. V dubnu 1921 Durant přišel s další automobilkou, Durant Motors, kterou založil s pomocí 5 milionů dolarů z akcií GM. Po počátečním úspěchu se však jeho nová společnost roku 1931 zhroutila (a její opuštěnou továrnu v Lansingu nakonec koupila GM). Durant se odebral do polovičního důchodu, v němž jej živila jen jeho penze z General Motors, jelikož většinu svých peněz ztratil po krachu na newyorkské burze roku 1929. Svou zbývající energii poté vložil zejména do budování pseudo-zámecké rezidence v severním Michiganu. Ta však záhadně lehla popelem jen chvilku předtím, než se do ní měl Durant s manželkou nastěhovat. (Ve zvěstech o žhářství byla následně obviňována řada kandidátů, od odborové organizace United Auto Workers až po samotnou GM.) Roku 1942 Duranta postihla mrtvice a do své smrti roku 1947 již bývalý magnát působil jen jako manažer bowlingové dráhy ve Flintu.
