V letech před první světovou válkou byl hned po Fordově Modelu T pravděpodobně nejznámějším autem světa Rolls-Royce 40/50. Představen byl poprvé roku 1906 a později se mu dostalo jména Silver Ghost („Stříbrný duch“). Jak podotkl historik Jonathan Wood, tento legendární vůz „více než ospravedlnil prohlášení své mateřské firmy, že byl ‚nejlepším šestiválcovým autem na světě‘“.
Silver Ghost byl beze vší pochybnosti dílem právě Clauda Johnsona. Royce obvykle o své výtvory ztratil zájem, jakmile dokončil jejich design, a raději se hned vrhl na další výzvy. To Johnson dohlížel na výrobu a propagaci Silver Ghostu, který byl v jeho rukách – v ostrém kontrastu s Fordovými produkty – propagován jako jednoznačně prémiový vůz. V dobách, kdy se dal Fordův nový Model N sehnat za 125 liber, se Silver Ghost prodával za 2 500 liber. Povzbudivé ovšem bylo, že zákazníci považovali takto vysokou cenu za vcelku oprávněnou a úspěch vozu pomohl proměnit značku Rolls-Royce v symbol robustnosti, odolnosti a dlouhověkosti.
Reputace značky Rolls-Royce byla ještě posílena první světovou válkou. Již 20. srpna 1914, pouhých šestnáct dní po vstupu Velké Británie do války s Německem a Rakouskem, dohodl Claude Johnson s pětadvaceti majiteli Silver Ghostů, aby své vozy dopravili trajektem do francouzského Le Havre a odtamtud do Pikardie. Tam se z nich během chvilky stali řidiči generálů z Britského expedičního sboru Sira Johna Frenche. Vozy Silver Ghost byly též opatřeny základním pancéřováním a odeslány střežit klíčová letiště Royal Naval Air Service. Když se pak v září 1914 ustanovila divize obrněných vozidel Royal Naval Armoured Car Division, používala pro své účely právě Silver Ghosty, jejichž odolná konstrukce v pohodě snesla váhu dodatečného pancéřování i střelecké věže. Tiché, spolehlivé a dobře stavěné auto, navíc schopné rychlosti až 100 km/h, sloužilo jako hlavní vůz britského štábu a bylo vybrané i jako dopravní prostředek pro královské kurýry operující na západní frontě.
Nesmrtelné slávy se pak Silver Ghost dočkal od T. E. Lawrence. Ve svém klasickém díle, Sedm pilířů moudrosti, pojednávajícím o jeho kampani během „povstání v poušti“ v letech 1917–1918, „Lawrence z Arábie“ popisoval své příhody za volantem vojensky upravených Silver Ghostů. Jeho cesty pouští v rychlostech přes 96 km/h na mezinárodní image firmy Rolls-Royce působily přímo zázračně. Ta auta byla „ceněna víc než rubíny“, rozplýval se nad nimi Lawrence. „Věděli jsme, že porucha byla u vozu Rolls-Royce nemožná.“ Když byl po vydání Sedmi pilířů Lawrence dotazován novinářem, co by ve svém životě nejvíc ocenil, odpověděl dobrodruh prostě: „Líbil by se mi vlastní Rolls-Royce s doživotní zásobou pneumatik a benzínu.“ Tohle byl druh publicity, kterou si jen za peníze prostě nekoupíte. Lawrencovo velebení zajistilo, že Silver Ghost přežil zvraty poválečných let na svém trůnu nejprestižnějšího auta na světě. Poslední vyjel z továrny v Derby roku 1925, dva roky předtím, než Henry Ford ukončil výrobu Modelu T. Právě tyto dva ohromně rozdílné vozy napomohly tomu, aby se celý svět ujistil, že automobil rozhodně není jen pomíjivým módním výstřelkem.
V době, kdy se Lawrence ve svém Silver Ghostu proháněl pouští, již společnost Rolls-Royce přijala pro své vozy onu slavnou ozdobu chladiče. Spirit of Ecstasy (Duch extáze) byl vytvořen roku 1911 Charlesem Robinsonem Sykesem. Figurka ohebné dámy s ladnými křivkami byla údajně navržena podle Eleanor Thorntonové, sekretářky a milenky Johna Montagu, druhého lorda z Beaulie, průkopníka automobilismu a editora magazínu The Car z roku 1902. Eleanor, jež Montagovi dokonce porodila dítě, zemřela roku 1915, když civilní loď SS* Persia*, na níž cestovala, potopilo torpédo z německé ponorky. Zajímavé je, že sám Royce slavnou ozdobu nesnášel – prohlašoval, že řidiči překáží ve výhledu – a na svých vlastních autech ji nechtěl. Přesto byl Sykes následně do firmy přizván zpět, aby vytvořil nižší a aerodynamičtější verzi figurky pro nové sportovní sedany. Výsledná soška „Klečící dáma“ byla poprvé použita pro model Phantom III z let 1936–1939. Dnešní Duch extáze, rovněž známý jako Silver Lady („Stříbrná dáma“ – a to přitom ozdoba nikdy nebyla vytvořena zcela ze stříbra) a v USA jako Flying Lady („Letící dáma“), je připevněn na pružinovém mechanismu navrženém tak, aby se při nárazu z jakéhokoliv směru zatáhnul do chladiče.
Nebyl to však jen Duch extáze, kdo se postaral o to, že byl Silver Ghost na silnicích jedním z nejlépe rozpoznatelných modelů. Na ikonickém statusu této luxusní značky se podílel i výrazný architektonický chladič tvarovaný jako průčelí antického chrámu. Chladič Rolls-Royce využíval stejného principu entaze, jakého starověcí Řekové používali pro kamenné sloupy svých chrámů: svislé sloupky se neznatelně zužují, aby potlačily zjevné pokřivení rovných linií mřížky. Jak ozdoba, tak i chladič se brzy staly nedocenitelnými součástmi značky, přednostmi, které, jak uvidíme, zaujmou hlavní roli během nedůstojné aukce firmy Rolls-Royce Motors na konci 20. století.
