Některé z mnoha nových slov a frází, které se v motorismu objevily, v propadlišti dějin nezapadly a setkáváme se s nimi dodnes. Kupříkladu název všeobecně užívaný ve Spojených státech pro auto s pevnou střechou a čtyřmi a více sedadly uspořádanými ve dvou řadách: „sedan“.
Toto pojmenování pochází z čalouněných přenosných křesel ze sedmnáctého a osmnáctého století, nikoliv ze jména jednoho francouzského města, jak by se mohlo zdát. Americké periodikum Motor World používalo slovo „sedan“ již v roce 1912 a pojem brzy zdomácněl. V britské angličtině je ekvivalentem sedanu „saloon“. Tímto slovem převzatým z francouzského „salon“ se během georgiánské éry označovala nejelegantnější místnost v domě určená pro návštěvy. Termín byl poměrně nadužíván a kolem roku 1840 označoval dokonce i velkou a dobře zařízenou kajutu na lodi či honosnější vlakové kupé, v roce 1908 pak i drahý automobil. Francouzi si na druhou stranu ponechali pro sedany pojmenování z období kočárů, „berline“, podle rychlého kočáru typu berlina, který byl vynalezen v pozdním sedmnáctém století. To Němci se rozhodli všechny zmást a ujali se názvu „die Limousine“. Ve třicátých letech se pak prostoru pro okna u sedanu začalo říkat „turret top“ („věžička“) či „glasshouse“ (doslova „skleněný dům“). Tento průmyslový termín se ovšem uchytil zejména ve Spojených státech. Podpěry střechy, tedy sloupky, se v angličtině nazývají „pillars“ a bývají označovány písmeny abecedy zepředu dozadu: opěry čelního skla jsou tudíž A sloupky, za předními dveřmi se pak nacházejí B sloupky a zadní sklo ohraničují C sloupky.
Jak se automobilový průmysl stával rozmanitějším a komplikovanějším, stávala se zapeklitější i s ním spojená terminologie. K roku 1930 poskytoval sedan či „saloon“ dostatek místa pro pasažéry a disponoval zavazadlovým prostorem: kufrem neboli po americku „trunk“, v britské angličtině „boot“, ve francouzštině „coffre“ a v němčině „Kofferaum“. Nárazník na předku auta byl pro Brity „bumper“ (název vypůjčený od dřevěných klád používaných k ochraně lodního pláště), pro Američany pak „fender“ (taktéž původně námořnický termín označující korkové části chránící plášť lodi), pro Němce pak „Stojistanger“ a zajímavé je, že ve francouzštině se pro nárazník používá množného čísla – „les pare-chocs“. Od roku 1884 se v americké angličtině používal slangový výraz „fender-bender“ (doslovně „ohýbač nárazníku“), kterým se označovala nehoda kočáru, zatímco firemní magazín Morris Owner ve svém čísle z února 1926 použil namísto amerického „fender“ britské „bumper“. Dále například kapota je pro Brity „bonnet“, pro Američany „hood“, pro Francouze „capote“ a pro Němce „Motorhaube“. Čelní sklo pak ve Spojeném království znají jakožto „windscreen“, ve Spojených státech zase jako „windshield“, ve Francii je to „pare-brise“ a v Německu zvukomalebné „Windshutzscheibe“. Slovo „gearbox“ označuje v britské angličtině převodovku, které ovšem Američané říkají „transmission“ (což s nimi sdílejí i Francouzi). Motor u Britů pohání „petrol“, ve Spojených státech je to „gasoline“. To Francouzi si mohou vybrat, jezdí buď na „l’essence“, nebo na „pétrole“. V Německu pak benzínu říkají „das Benzin“, což od nich se slovem „benzina“ odkoukali i Italové. To Španělé se zase inspirovali u Američanů a do svých aut tankují „gasolina“. Ani u výfuku se Britové a Američané neshodli, první jmenovaní mají „exhaust pipe“, druzí „tailpipe“. Ve Francii se pak této části automobilu říká elegantně „pot d’échappement“, Němci si zase vystačí s drsně půvabným slůvkem „Auspuffrohr“. Na čem se ovšem v mnoha zmiňovaných zemích shodli, bylo pojmenování pro kabriolet: ve Velké Británii, Francii i Spojených státech mu svorně říkají „convertible coupé“ (k drobné obměně přesto za Atlantikem došlo a „coupé“ ztratilo svou čárku nad „e“).
Lingvistické hranice v průběhu let vesele překračovaly i další motoristické pojmy. Tak třeba „spider“ či „spyder“ je původně italský termín, který značil dvousedadlové sportovní auto se sklápěcí střechou, tedy vozidlo, které by většina světových národů označila jako „roadster“, ačkoliv toto pojmenování obvykle patřilo kabrioletu se čtyřmi sedadly a (někdy) čtyřmi dveřmi. Kabrioletům s pevnými sklápěcími střechami se často nepřekvapivě říká „hard-tops“ (doslova „pevné střechy“). Francouzské slůvko „tonneau“ se zase dodnes napříč světem používá k označení krycích plachet, které se používají k ochraně prázdných sedadel u kabrioletů, roadsterů nebo spyderů. No a pro anglický termín „sports car“ má svůj ekvivalent snad každý jazyk.
Při pohledu nazpět na automobilní slovník průkopnických let je naprosto jasné, že se z něj mnohé termíny vytratily. A to, že některé z těchto slov vůbec kdy existovaly, se v současnosti zdá přímo neuvěřitelné. Dnes už nenajdete „berliny“ ani „landaulety“, a „locomobil“ nebo „petrocar“ též zmizely v propadlišti dějin. Některým starým pojmům se přesto podařilo přežít. Americké luxusní značky ještě dnes sem tam použijí termín „brougham“ a překvapivého comebacku se dočkalo dokonce i podivné slovo „shooting brake“. Mezitím nám samozřejmě přibyla celá kopa nových pojmenování, která musíme vstřebat, od crossoverů přes MPV až po hybridy a elektromobily. A přestože se původně anglické pojmenování „sports car“ stále hojně používá, většina sportovních vozů se dnes ve skutečnosti nevyrábí ve Velké Británii nebo třeba ve Spojených státech, ale v Japonsku, což je fakt, jenž by byl před rokem 1939 považován za výplod choré mysli. Když jmenovaného roku vypukla druhá světová válka, stál svět na začátku ohromné proměny. Proměny, kterou z velké části poháněl i stroj jménem automobil.