Firmu GM si Durant v New Jersey zaregistroval 16. září 1908 a hned sám sobě prodal Buick jako první automobilovou značku patřící pod General Motors. Pak rychle skoupil továrnu na karoserie W. F. Stewarta ve Flintu, detroitskou továrnu na zapalovací svíčky Alberta Championa i nedalekou továrnu firmy Oldsmobile. Provedl rovněž první převod mezi modely, když poskytl Oldsmobilu Buickův nejlépe prodávaný Model 10, aby jej předělali na prémiový produkt.
Během dalších pár měsíců koupil Durant i společnost Oakland Company, automobilku sídlící v Pontiacu severně od Detroitu, kterou vedl jeho přítel Edward M. Murphy. Murphy dříve vyráběl vozíky, ovšem Durant jej roku 1907 přivedl k produkci aut. Murphy nebyl z obchodu nadšený – na rozdíl od svých partnerů nažhavených vidinou slušné sumičky – ovšem s nabídkou 201 tisíc dolarů za svou maličkou firmu, jíž se roku 1926 dostalo přejmenování na Pontiac, se hádat nemohl. A za dalších několik měsíců přidal Durant do svého rozrůstajícího se portfolia značek i vzkvétající automobilku jménem Cadillac. V tomto případě však neúnavný manažer Durant narazil na ještě tužšího protivníka, než byl Murphy. Na takového, který i přesto, že se blížil ke konci profesního života, uměl stále ještě pořádně tvrdě smlouvat.
Padesátiletý nástrojář Henry M. Leland, který vedl firmu vyrábějící převodová ústrojí do bicyklů a zdroje pro parní tramvaje, si roku 1893 otevřel automobilovou dílnu na ulici Trobly Avenue v Detroitu. V roce 1899 svoji společnost spojil s čerstvě zbankrotovanou Detroit Automobile Company a výslednou firmu nazval Cadillac Automobile Company. Roku 1903 Leland představil svůj první vůz Cadillac, jehož uzávěr chladiče zdobil starobylý erb sieura de Cadillac. K roku 1908 se Lelandův Cadillac 30 v prémiové ceně prodával natolik dobře, že jeho tvůrce přišel s odvážným sloganem, který pak ještě dlouho přetrval: „The Standard of the World“ („Světový standard“). Leland samozřejmě upoutal pozornost nezkrotného Duranta, jenž ovšem roku 1909 rychle pochopil, že bude muset za Cadillac nabídnout mnohem víc než nějakých 201 tisíc dolarů, na něž lapil Oakland. Konečná vyjednaná cena byla 4 a půl milionu dolarů a i vynalézavému Durantovi trvalo deset dní, než si ji opatřil.
Na začátku roku 1910 prodávaly General Motors 50 tisíc aut ročně, což bylo pořád docela málo oproti 170 tisícům Modelů T, které každý rok produkovala firma Henryho Forda. Přesto však Durant přišel s nestoudným gestem: nabídl Ford Motor Company odkup za 8 milionů dolarů. Fordovští ředitelé souhlasili, ale Henry Ford neustoupil a úspěšně obchod zarazil. V honu za dalším prostorem pro svou expanzi přišel Durant s emisí akcií v hodnotě milionu dolarů a provedl svou první zaoceánskou akvizici: londýnskou společnost Bedford Motors. Ta utvořila jádro divize, jež byla k roku 1912 známa jako Bedford Motors Europe.
Ne všechny Durantovy obchody však byly takto úspěšné. Kvůli motorům či jednotlivým dílům, které vyráběly, skoupil mnoho různých firem, načež zjistil, že jsou na pokraji kolapsu a vyžadují finanční injekci v částce podstatně převyšující jejich reálnou cenu. (Aby například získal patent na žárovky, zaplatil sedm milionů dolarů za společnost Heany Lamp Company a následně zjistil, že šlo o podvod.) Durant se zároveň vyhýbal tvorbě hotovostní rezervy a pro placení provozních výdajů i financování nových akvizic spoléhal jen na příjem z prodejů. A to se brzy neobešlo bez následků.
