Hitlerovy „lidové vozy“ měly určeno vozit miliony příslušníků árijského lidu po jejich rozšířené domovině, přesto masová výroba KdF-Wagenů v době, kdy Německo napadlo Polsko, tedy v září 1939, ještě ani nezačala. V roce 1940 bylo sice vyrobeno několik civilních vzorů, ty byly ale z valné většiny rozdány vyšším nacistickým úředníkům. Flexibilní Porsche mezitím adaptoval svůj KdF-Wagen pro vojenské účely. Vznikl tak lehký vojenský osobní vůz Kübelwagen a také ambiciózní Type 166 Schwimmwagen – obojživelný čtyřmístný vůz. Ten se přílišné slávy nedočkal, neboť se ukázalo, že jeho pancíř snadno prostřelí i kulka z obyčejné pušky.
To Kübelwageny se prokázaly jako ohromně úspěšné a na všech frontách předváděly vynikající výkony. Polní maršál Rommel jeden používal jako svůj osobní transport během své mise v severní Africe a v roce 1942 Porschemu osobně poděkoval za záchranu života: „Váš VW Kübelwagen, který v Africe využívám, projel přes minové pole, aniž by jedinou minu spustil!“ (Naproti tomu pancéřovaná auta Horch, která Rommelův vůz doprovázela, téměř všechna v onom minovém poli vybouchla.) Roku 1944 dokonce americká armáda vydala příručku nazvanou „Německý Jeep“, která popisovala, jak Kübelwageny řídit a používat, pokud se nějaké podařilo ukořistit. (Sluší se ovšem poznamenat, že zatímco Spojené státy vyrobily mezi lety 1941–1945 asi 660 tisíc Jeepů, Kübelwagenů se továrnám KdF podařilo vyprodukovat jen něco málo přes 50 tisíc.) Někteří historikové dokonce naznačují, že právě výroba vojenských Kübelwagenů byla původním cílem projektu KdF-Wagen a vývoj osobních „lidových vozů“ tak sloužil pouze jako účelná kamufláž v mírových časech. A napálení civilní investoři jako slušný zdroj financí.
Během války byl Porsche ustanoven předsedou komise Panzer, která spadala pod nového ministra práce Alberta Speera, a podílel se na návrzích některých německých těžkých bojových tanků, mezi nimi například Tiger I z roku 1942, Tiger II (jemuž spojenci přezdívali „král Tiger“) z roku 1944 či Type 205 Panzer VIII. Poslední jmenovaný se svou váhou 200 tun zůstává i do dnešních dnů nejtěžším kdy vyrobeným tankem. Byl velký jako dům, a tak se mu ironicky přezdívalo „Die Maus“, myška. Ve výbavě měl monumentální 128mm kanón a obrněn byl 45mm pancířem. Byl tak těžký, že nemohl přejíždět přes mosty, a tak se očekávalo, že přes řeky prostě přeplave. Stihli se jej však vyrobit jen dva prototypy, poté továrnu, kde byl produkován, zabrala ruská vojska. Sám Porsche byl zatčen jen pár týdnů potom, 30. května 1945. Přesto se do dvaceti let jeho „lidový vůz“ dokázal zbavit veškerých nacistických asociací a stal se z něj Brouk (německy „Der Käfer“), ikona alternativní kultury a roztomilá hvězda disneyovky The Love Bug (česky Můj miláček Brouk) z roku 1968, která se toho roku stala světovým kasovním rekordmanem, což vzhledem k historii projektu KdF-Wagen působí poněkud skličujícím dojmem.
S příchodem války se z Hitlerova prosazování automobilismu vyklubalo nic víc než přikrášlování skutečnosti. Továrny společností Daimler-Benz a Auto Union byly zavřeny a stávající vozy Mercedes a Auto Union upraveny, aby sloužily jako personální auta pro vysoké důstojníky armády i SS. Továrna KdF-Wagen se přeorientovala nejen na výrobu vojenských Kübelwagenů a Schwimmwagenů, ale také tanků a od roku 1944 i dílů pro Fieseler Fi 103, první z Hitlerových „zbraní odplaty“ a první hromadně používanou střelu s autopilotem na světě, která vešla ve známost spíše pod názvem V-1. V té době se navíc v Německu projevil kritický nedostatek paliva (říšská produkce syntetických paliv nikdy nedosáhla výrazných hodnot), což znamenalo, že ty civilní automobily, které dosud přežívaly, ani nemohly vyjet na silnice. Velkolepé automobilové plány nacistických vůdců tak v roce 1945 představovaly jen vybledlou vzpomínku.
