Svět automobilů již k roku 1930 disponoval i vlastní komplexní etymologií. Anglické slovo „car“, adaptované z prostředí železnic a vagónové přepravy („car“ značí i pojem „vagón“) bylo pro nový dopravní prostředek užíváno již od osmdesátých let devatenáctého století. Z té doby přežily do dnešních dní i slova jako „automobile“, „autocar“ či „motor car“, které jsou obzvláště běžné ve Spojených státech.
Neuchytil se pro změnu pojem „locomobile“, jenž byl vymyšlen v devadesátých letech devatenáctého století. (Do dvacátého století tento termín sice přežil, ale jen ve Velké Británii a Francii jako výraz pro parní automobily. A aby se věc ještě zamotala, existovala i automobilka jménem Locomobile, jež fungovala do roku 1929.) Ani sousloví „horseless carriage“ („kočár bez koní“) se na žádné straně Atlantiku i přes množství následných mýtů nikdy oficiálně neuchytilo. V říjnu 1895 dokonce londýnský deník Daily Chronicle naříkal nad faktem, že se „pro kočár bez koní dosud nenašlo vhodné pojmenování“. Toho samého roku jedny podnikavé chicagské noviny vyhlásily soutěž o nejlepší jméno pro auto, přičemž vítězi mělo připadnout 500 dolarů odměny. Mezi návrhy se objevily například slova „self-motor“, „petrocar“, „autobat“, „autogo“, „autowain“, „diamote“ či „pneumobile“ (posledně jmenované by pro anglicky mluvící osoby svou výslovností jistě představovalo zajímavou výzvu). Vítězem se stalo „motocycle“.
Jak názvy „locomobile“, tak i „motocycle“ se ovšem dlouho neudržely. Prvním oblíbeným pojmenováním pro automobil na obou stranách Atlantiku se stalo slovo „automobile“, které bylo poprvé zaznamenáno ve Francii roku 1876, tedy překvapivě již devět let předtím, než se skutečné auto vůbec objevilo. V roce 1899 se proti tomuto drzému označení zuřivě ohrazoval list New York Times: „Francouzi, kteří jsou, když v ničem jiném, tak alespoň ve své etymologii obvykle ortodoxní, vyvinuli slovo ‚automobile‘ – míšence napůl z řečtiny a napůl z latiny, jenž se již natolik blíží neslušnosti, že jej zde otiskujeme s rozpaky“. Prvotně ovšem bylo toto slovo poangličtěno způsobem, s jakým by New York Times jistě souhlasily: jeho řecko-latinské kořeny byly úhledně odděleny spojovníkem do tvaru „auto-mobile“. Ovšem již roku 1895 londýnský deník Daily News referoval o příjezdu nového „automobile carriage“ z Milána. Spojovník se jak vidno neuchytil
Brzy se slova „automobile“ a „car“ používala v podstatě jako synonyma. Anglické slovo „car“ bylo přitom již celé věky užíváno jako pojmenování pro povoz, dvoukolý vůz, kočár či železniční vagón. Kolem roku 1896 začali Britové a Francouzi používat výraz „auto-car“ pro benzínem poháněná vozidla. Ten si pak k roku 1900 Britové jednoduše zkrátili na „car“. Ve Spojených státech přesto zůstalo slovo „car“ v užití čistě jen pro železniční vozy. A aby toho nebylo málo, ke konci devadesátých let devatenáctého století jak Američané, tak i Britové používali pojem „motor car“ („motorový vůz“), někdy i ve variantě „motor-car“, nejen pro silniční automobil, ale i pro motorem poháněný železniční vůz. Kolem dvacátých let dvacátého století se pak spojení „motor car“ stalo ve Velké Británii standardním pojmenováním pro automobil, i když v USA nikoliv. V Německu a Itálii si poté slovo „automobile“ zkrátili na „auto“, což jim zůstalo až do dnešních dnů. Progresivní Italové si však časem více oblíbili název „macchina“ (původně „stroj“) a tradicionalističtí Němci zase používali i staré pojmenování pro kočár, tedy „Wagen“.
