Henry II vsadil své rodinné dědictví na jedno jediné auto. V roce 1948, 8. června, předběhl Chevrolet v závodu o výrobu prvního nového poválečného modelu, který osobně představil v newyorkském hotelu Waldorf-Astoria Hotel. Utratil za tu slávu sto miliónů dolarů, v té době naprosto nepředstavitelnou cenu. Byl to štíhlý Ford se sraženým čumákem a s interiérem tak vysokým, že si řidič klidně mohl nechat na hlavě klobouk. Na nové auto a na nového Henryho Forda se přišly podívat desítky tisíc lidí. Henry II přešlapoval po pěkných kobercích a nervózně se usmíval. Nevyzařovala z něj důležitost a byl bez špetky charismatu. Mezi diváky byla i čerstvě ovdovělá paní Fordová, jeho babička. Ještě velmi dobře si pamatovala na den, kdy byla poprvé přítomna odhalení nového automobilu svého manžela – Fordu model T. „To bylo před více než 40 lety,“ sdělila jednomu reportérovi. „A tehdy jsem si myslela, že to byla nejkrásnější exhibice, jakou člověk dovede. Kdo by si tehdy představil tu nádheru, co tady vidím dnes?“
Noviny titulovaly nový Ford Henryho II „nástrojem vítězství“. Za prvních třicet dní na něj přišlo přes sto tisíc objednávek. Chevrolet v roce 1950 přišel s protiúderem v podobě prvotřídního vozu Bel Air. A Ford odpověděl Crestlinerem. Chevrolet v roce 1953 představil svůj Corvette a Fordovou odezvou byl v roce 1955 Thunderbird. Jak proti sobě oba giganti stáli tváří v tvář, čím dál víc Američanů si volilo svou stranu a utrácelo za nová auta. V 50. letech došlo k vykrystalizování nové střední třídy – hlavních zákazníků detroitských autařů. Příměstské čtvrti dostupné pouze automobily rozkvétaly ve všech 48 státech. Všechno nasvědčovalo tomu, že průmysl čeká renesance jako ještě nikdy v dějinách. Americká auta s velkými motory a hrající pestrými barvami se staly symboly prosperity a převahy. V roce 1955 byla rychlost prodeje automobilů ve Spojených státech rekordní. Ford s Chevroletem uháněl bok po boku. Henry II se stal tvůrcem něčeho, co mnozí nazvali „největším firemním comebackem v dějinách“. Dearborn byl uchvácen.
V únoru roku 1956 se prezident Eisenhover přimluvil za nový zákon o federálních dálnicích, který by přinesl 100 miliard dolarů na vytvoření celonárodního mezistátního systému dálnic – největšího systému vládou kontrolovaných bezplatných dálnic na světě. V tom samém týdnu vzal Henry II do ruky výtisk magazínu Life, z jehož titulní stránky se na něj zadívala jeho vlastní tvář. Tvář osmatřicetiletého muže, který si již zvykl na svou pozici jednoho z nejvlivnějších mužů ve Spojených státech. Tvář, ze které vyzařovala autorita, a z pohledu očí sršela nebojácnost. „Souboj mezi Fordem a Chevroletem přinesl veřejnosti podívanou kombinující mnohé z nejlepších rysů Světové série, boxerského zápasu a celonárodních voleb,“ psalo se v jednom z článků magazínu. „Zápas Fordu o znovunabytí vůdčí pozice, kterou ztratil v 30. letech, při němž jsme pozorovali největší industriální boj naší doby, je přesahem jednoho z nejpozoruhodnějších lidských příběhů v celé historii.“ Zrodila se Dvojka. Zrodila se nová legenda.
