Edsel Ford zemřel v roce 1943 ve věku 49 let na rakovinu žaludku. Jeho blízcí však věřili, že zemřel na zlomené srdce – byl prezidentem rodinné firmy v ruinách, navíc odvržený vlastním otcem. „Byl to světec, prostě světec,“ řekl o svém otci Henry II v den jeho pohřbu. „Nemusel umřít. Zabili ho!“
V září 1945 si Henry I povolal vnuka do svého sídla Fair Lane. Prezidentská židle ve společnosti zela prázdnotou a byl jen jeden člověk, který na ni mohl po právu usednout. Starý Ford mu ji tedy nabídl. Mladý muž se ocitl na křižovatce. Mohl odmítnout a do konce života nehnout prstem díky bohatství, jež si málokterý člověk dokázal vůbec představit. Nebo mohl převzít rodinné dědictví s celou jeho slávou i břemenem. Teprve nedávno však pochopil, co si jeho otec musel prožít. Tahle věc mi zabila otce, pomyslel si Henry II. Ať se propadnu, jestli ji dovolím vzít si i můj život! Nabídku přijal, pod jednou podmínkou. Podmínkou, která po dalších 40 let udávala tón celé společnosti: „Vezmu to. Ale jen, pokud budu mít úplně volnou ruku a budu moct změnit cokoliv si zamanu.“
O pár dní později, ve svých 28 letech, se Henry II nastěhoval do otcovy kanceláře. Na stěnu za sebe si pověsil portrét Edsela Forda, aby mu otec navždy koukal přes rameno. Mladý muž s baculatou tváří, vysokým hlasem a bez jakékoliv obchodní praxe se chopil kormidla lodi, která se chaoticky zmítala na rozbouřených vlnách. Z Ford Motor Company krvácely každý měsíc miliony dolarů. Přesná čísla nešlo zjistit, protože firma neměla žádný systém účetnictví. „Věřili byste tomu? V jednom oddělení počítali náklady tak, že balík faktur hodili na váhu!“ vzpomínal později Henry II.
Během druhé světové společnost postavila 86 865 letounů, dalších 57 851 letadlových motorů a 4 291 invazních kluzáků. A teď nastala doba, aby se továrny přeorientovaly na výrobu silničních automobilů. Ford měl 28 továren rozptýlených v 23 státech. Všechno ukazovalo na blížící se pohromu. Jeden z manažerů mluvil o Henrym II jako o „tlustém mladíkovi, který kolem chodil se zápisníkem v ruce.“ On si mezitím zvolil svůj bojový pokřik. Dvě slova, která na cedulkách vyvěsil po celém Rouge: „Porazit Chevrolet“.
Jeho prvním úkolem bylo přivést do firmy manažery-vysokoškoláky, o něž usiloval jeho otec. Brzy si po chodbách sídla firmy vykračoval tým deseti brilantních „frajírků“, které Henry II naverboval přímo z letectva, kde byli za války odpovědní za statistický a logistický management války. Mezi nimi byl například i Robert S. McNamara, budoucí ministr obrany v Kennedyho a Johnsonově vládě. Firemní náboráři vyráželi na 50 univerzit s cílem získat pro Forda z každé z nich toho nejlepšího studenta strojařiny. Jistý Lido Anthony Iacocca, absolvent z Princetonu, se jim upsal na místo učně za 185 dolarů měsíčně. „Podívejte, my tady obnovujeme impérium,“ řekl při pohovoru šéf firemní legislativy jednomu právníkovi. „Něco takového se už v americkém průmyslu nikdy nebude opakovat.“
