Vedle nové továrny Shelby American vypadala stará dílna ve Venice jako obyčejná dvougaráž. Shelbyho nové ústředí se rozprostíralo přes 5 hektarů na hranici s mezinárodním letištěm v Los Angeles a tvořily jej dva ohromné hangáry, kde severoamerické aerolinky dříve vyráběly vojenské tryskáče Sabre. Celkem 96 000 čtverečních metrů prostoru.
Oficiální stěhování proběhlo 1. března 1965 a ta spousta prostoru se velmi rychle začala plnit. V jednom hangáru se usídlila závodnická dílna a administrativa, ve druhém pak montážní linka, kde se vyráběly Cobry a Shelby Mustangy – ručně, a to zhruba v množství 125 aut za měsíc. Asfaltová plocha mezi oběma hangáry brzy zčernala otisky pneumatik. Celý den se vzduchem nesl řev letadel odlétajících či přistávajících na nedalekém letišti. V noci pak na prázdné ranveje vyráželi Shelbyho zkušební jezdci, kteří tam pod hvězdnou oblohou proháněli své sporťáky.
Tři roky poté, co poprvé představil své Cobry na New York Auto Show, se stal Shelby největším nezávislým výrobcem automobilů v Americe. Jeho prodeje atakovaly hranici 10 milionů dolarů ročně a zaměstnával téměř dvě stovky lidí.
Přestože Shelby veřejně prohlásil Enza Ferrariho za svého úhlavního soka, jeho vlastní organizace se nápadně podobala té v italském Maranellu. Shelby se stal Ferrarim Ameriky, charismatickým mužem v čele malé automobilky, která produkovala ručně vyráběné sportovní a závodní vozy. Ovšem zatímco Ferrari byl samotář, Shelby byl tak trochu šoumen.
Většinu času byl Shelby na cestách. Když ale pobýval v továrně, spěchal od jedné věci ke druhé, pobíhal mezi kancelářemi, jeho nohy se hýbaly tak rychle, jako jeho ústa. Jeden návštěvník ho popsal následovně: „Shelby pobíhá kolem neklidně jako šerif, který očekává, že na něj každou chvíli ze všech dveří ve městě vyskočí nějaký problém.“ Byl tak akční, že jeho sekretářka z čiré frustrace podala výpověď. „Museli byste běhat 145 kilometrů za hodinu, abyste mu stačili,“ postěžovala si. „A já jsem přitom jen staromódní 120kilometrová holka.“
Teď sedí v kanceláři a telefonuje s obchodním partnerem: „Ahoj ty moje fazole. Když sem se dozvěděl, cos proved, bylo mi, jako by mi někdo krájel dírky do pozadí. Můj názor možná nestojí ani za zlámanou grešli, ale stejně mám za to, že seš natvrdlejší než stohlavý stádo kozlů.“
Teď dělá pohovor s novou sekretářkou: „Jak by se Vám líbilo pracovat v hadí jámě pro opravdového hada?“
Toho jara se událo tolik změn. Část ze staré gardy z dílny ve Venice se do nové továrny ani nevydala. Pracovali tam teď chlápci v oblecích. Pryč byly doby pátečních opileckých obědů u Černé Velryby, které se táhly až do zavíračky. Někteří ze Shelbyho zaměstnanců dostali dopisy od Strýčka Sama. Měli si sbalit batohy ne do místa příštího závodu, ale do Vietnamu.
