Na vlně autománie se samozřejmě vezli i v Dearbornu. Tři roky poté, co Henry II odstoupil od Bezpečnostní rezoluce, mohl předstoupit před akcionáře a oficiálně jim oznámit: „Naše společnost v současné době prožívá nejúspěšnější období své dlouhé historie.“ Henry II ohlásil rekordní prodeje (9,67 miliard dolarů celosvětově za dvanáct měsíců), rekordní zisk (505,6 milionů dolarů celosvětově), rekordní počet zaměstnanců (336 841).
Mustang si razil cestu k titulu nejlépe prodávaného vozu při uvedení na trh v historii. Iacocca už tou dobou domlouval se svým přítelem Shelbym výrobu závodní verze Mustangu. („Zvládl bys to?“ zeptal se Shelbyho. „No já nevím,“ dostalo se mu odpovědi. „Vždyť je to auťák pro sekretářku.“) V novinách po celé zemi na čtenáře vykukovaly reklamy Fordu s obrázky závodního vozu pro Le Mans („Auto s vrcholným celkovým výkonem“) vedle Mustangu („Auto, které jím bylo inspirováno“).
Patnáctého ledna 1965 oznámil Henry II povýšení Leeho Iacoccy na viceprezidenta odpovědného za auta a náklaďáky Ford, Lincoln a Mercury. Iacocca si sbalil věci a přestěhoval se z ústředí divize Ford na Michigan Avenue do Skleněného domu. Ještě si čerstvě vybavoval chvíli, kdy dostal u Ford Motor Company své první místo. Teď patřil k nejmocnějším mužům v Detroitu.
Do čela divize Ford postavil Henry II Dona Freye. Tomu se nikdy ani nesnilo, že by mohl vydělávat víc než 100 tisíc dolarů ročně. Vždycky byl spíš tím mozkem, který řídil věci zpoza opony. Nyní chodili novináři, aby si promluvili přímo s ním. Opřel se o židli a dal si nohy na stůl vedle fotky svých šesti dětí. „Šest potenciálních zákazníků,“ zavtipkoval. „Je to velký, vzkvétající, nádherný, slibný trh.“
Henry II si mezitím chystal vlastní soukromé novinky. Jeho právník vydal oznámení: „Pan a paní Fordovi se dohodli na právní odluce“. Od té chvíle se italská milenka nejslavnějšího amerického průmyslníka začala objevovat v novinách a časopisech, a to zdánlivě zcela bezdůvodně, neboť to, že byla romanticky spjata s Henrym II a jeho stovkami milionů si netroufal nikdo otisknout. Nebylo by to korektní, protože nebyli dosud sezdáni. Žádný skutečný novinář by neotiskl něco, co by narušilo soukromí veřejně známé osobnosti. Cristina Vettore Austin byla vyfocena Richardem Avedonem pro dvojstránku v Harper’s Bazaar s titulkem „Rozmanitá krása“.
Henry II si vzal svou „Bambinu“ 19. února 1965 v hotelu Shoreham ve Washingtonu. Ihned poté pár odletěl do Londýna. Jejich líbánky – odehrávající se kde jinde než v Evropě – se potom přesunuly do švýcarského Svatého Mořice, odtamtud na Francouzskou riviéru a poté do Říma. Pak se nová italská manželka Henryho II nastěhovala do Grosse Pointe, odkud se mezitím odstěhovala bývalá paní Fordová. Cristinin exotický styl i sama její cizineckost z ní ihned udělaly skvost Detroitu. K Henryho zklamání ale nebyla americká auta zrovna její šálek kávy. „Henry, podívej na ten nádherný Mustang!“ zvolala jednoho dne. „To je Chevrolet,“ odpověděl on. „Říkám ti to už po desáté. To je Chevrolet.“
Revolta, sex, riziko – nová persóna Henryho II ztělesňovala ducha nové Ford Motor Company. Jeho manželka symbolizovala jeho závazek vůči Evropě. Jednoho dne v ne zas tak daleké budoucnosti hodlá vzít Cristinu na další cestu na Starý kontinent, přesněji do Le Mans. A tam, jak věřil, uvidí závodní Ford (ne Chevrolet!), jak se zapíše do historie.
