Ferrari postavil svou továrnu v Maranellu v průběhu druhé světové války za účelem výroby obráběcích strojů. Obklopovaly ji holá pole a tvořily ji budovy připomínající kůlny postavené v třech řadách, které tvořily trojúhelník kolem dlážděného prostranství. První měsíce její existence byly až tajemně poklidné. Klid utnul nálet amerických bombardérů v listopadu 1944, při němž byla Ferrariho továrna srovnána se zemí. Opravy mohly začít až v létě 1945, kdy již válka ustávala. Tehdy už se pracovalo na plánech prvního auta značky Ferrari.
V zimě onoho roku přišel za Ferrarim nečekaný host – Luigi Chinetti, významná osobnost evropských závodních okruhů, dvojnásobný vítěz Le Mans, v obou případech za volantem Alfy Romeo. Chinettiho život před válkou vybočil ze zajetých kolejí. Byl zarputilý antifašista a na prahu války prchl z Evropy. Zapsal se jako hlavní technik k výpravě francouzského šampióna Reného Dreyfuse do Indianapolisu. Dreyfus, důstojník francouzské armády, závodil v Maserati na Indianapolské pětistovce v květnu 1940, Chinetti jej doprovázel v boxu mechaniků. Toho samého týdne bylo 350 000 vojáků evakuováno z Dunkirku. Chinetti se rozhodl zůstat v Americe a usadil se v New Yorku, kde získal zaměstnání u dealera značky Rolls-Royce J. S. Inskipa.
A teď se vrátil do Evropy, aby se podíval, co zbylo z jeho minulosti. Svého přítele Ferrariho našel, jak sedí ve staré kanceláři Scuderie v kabátu a klepe se zimou. Místnost byla promrzlá a osvětlená jen žárovkou visící na kabelu ze stropu. Chinetti byl tou dobou již americkým občanem a jal se tedy vyprávět, jak vypadá svět za velkou louží. Silnice byly plné velkých aut detroitských automobilek, ovšem závodní vozy nevidět. Nic takového totiž v Americe nebylo. Chinetti tedy dostal nápad: Ferrari by měl vyrobit takováto auta a začít je ve Spojených státech prodávat. „Budoucnost leží právě tam, Ferrari,“ prohlásil o své nové vlasti. „Věř mi, že prodej závodních aut tam bude náš zlatý důl. Američané lační po motosportu. Trh je tam doslova panenský, peněz je všude plno. Má to ohromný potenciál.“ Ferrari souhlasil. Pod podmínkou, že Chinetti dodá peníze do začátku. Chinetti se tedy vrátil do New Yorku a připravil obchod v jedné malé garáži na ulici West Street. Pustil se hned do obchodování, a to aniž by měl k prodeji jediné auto.
Trvalo ještě dva roky, než Ferrari postavil svůj první automobil. V poválečné Evropě byla elektřina luxusem, palivo i lidských zdrojů bylo poskrovnu. Ferrari pro svůj první motor zvolil dvanáctiválcový vzor. „Chtěli jsme prostě postavit tradiční motor. Tradiční, ale mimořádný,“ vzpomínal později. Popravdě řečeno, tento motor nebyl ani zdaleka tradiční. Jeho dvanáct válců mělo průměr stříbrné dolarové mince a byly navrženy pro otáčky ve velmi vysokých rychlostech. První model značky Ferrari, Ferrari 125, debutoval v závodě v Piacenze, 11. května 1947. Jeho první vítězství přišlo o dva týdny později na Grand Prix v Římě.
Když příští rok zaplavily Evropu finance z Marshallova plánu, Ferrari se naplno vrhl na poválečnou závodní scénu. Roku 1948 jeho vozy vyhrály 12hodinový závod v Paříži a závody Mille Miglia i Targa Floria. Následujícího roku Francie oznámila, že po devítileté pauze znovu uspořádá ten nejvýznamnější ze všech motoristických závodů: 24hodinový závod Le Mans. V této první poválečné 24hodinovce zvítězil Luigi Chinetti se svým týmovým kolegou, Angličanem Lordem Selsdonem, ve vozu Ferrari 166 MM, kterému přezdívali barchetta, neboli loďka. Chinetti na tomto závodě ukázal vskutku heroickou výdrž, neboť odjel téměř všechna kola osobně – Selsdon byl totiž údajně opilý. Vítězství v nejprestižnějším závodě okamžitě spustilo ohromný zájem o vozy Ferrari, a to napříč celou Evropou.
