„V dlouhodobém výhledu je favoritem pravděpodobnosti smrt.“ –EDDIE SACHS
Mediální smršť, která se kolem Mustangu rozpoutala, Henryho II šokovala. Iacoccova nestydatá propagace sebe sama jej pobouřila. Vždyť ony články v Time a Newsweeku jméno Henryho Forda II sotva zmínily. Navenek mohl Henry II na svého podřízeného jedině pět chválu. Uvnitř však zuřil. Iacoccova radost otištěná na stránkách Time byla jak nabubřelá, tak naivní: „Považuji toto za start nových zlatých časů Fordu, v nichž budou dosavadní vrcholy vypadat jako mraveniště.“
O mnoho dní později, v předvečer Dne obětí války, večeřel Iacocca v Indianapolis se závodním jezdcem Eddiem Sachsem. Druhého dne se měl konat závod Indianapolis 500 a Sachs na něm pojede ve voze od Fordu. Iacocca a Sachs byli rodáci ze stejného města, Allentownu v Pensylvánii, a již se nějakou dobu znali. Ve svých sedmatřiceti byl Sachs nejoblíbenějším závodnickým otloukánkem v Indianapolis. Začínal jako umývač nádobí v kantýně na Indianapolis Motor Speedway a byl posedlý myšlenkou vyhrát Indianapolis 500. Za svou kariéru byl třináctkrát v nemocnici. Levou tvář obličeje mu museli rekonstruovat plastičtí chirurgové. Iacocca nikdy nezapomněl, jak klidný ten večer Sachs byl. Vypadal v dokonalé pohodě.
Příštího dne se Iacocca usadil na svém místě u trati spolu s ostatními vedoucími z Fordu. Pozoroval kapelu z univerzity Purdue, jak pochoduje a vyhrává píseň „Back Home Again in Indiana“. Majitel okruhu Tony Hulman se ozval v ampliónu se svou slavnou zahajovací větou: „Pánové, nastartujte motory!“
Když Iacocca uviděl zaváděcí vůz, jak vede třiatřicet závodních vozů po dráze, kterou sledovaly oči 250 tisíc diváků, zrychlil se mu pulz. Zaváděcím autem byl Ford Mustang Convertible a za jeho volantem seděl mladší bratr Henryho II Benson.
Zaváděcí Mustang zajel do boxu a zavlála zelená vlajka. Při výbuchu motorů Iacocca ucítil kopnutí v hrudi. Sledoval, jak auta krouží a najíždějí na druhé kolo. Při čtvrtém kole závodní nováček Dave MacDonald ztratil kontrolu nad svým vozem od Fordu a rozplácnul čumák auta o zadržovací stěnu. Auto se po nárazu odrazilo zpět do půlky dráhy. Stalo se to tak rychle a tak zkraje závodu, že zvuk skřípajících pneumatik dav diváků úplně překvapil. Ze čtvrté zatáčky se ve vysoké rychlosti přiřítil Eddie Sachs. Neměl kam uhnout. Jeho vůz s dosud plnou nádrží bokem narazil do MacDonaldova auta v rychlosti 241 km/h. Po ohlušující ráně vylétly k nebi plameny a černý hříbek dýmu. V davu se ozývaly výkřiky. „Kristepane! Podívejte, ten kouř! To je jako atomová bomba!“
Televizní obrazovky po celých Spojených státech náhle zčernaly. Oficíři z Fordu ze svého místa u trati hleděli na dva doutnající vraky. Dva vozy s nápisy „Powered by Ford“ se před zraky stovek tisíců lidí změnily v rozžhavené rakve. Iacoccova tvář povadla. Ty plameny mu do tmavých očí vypálily díry.
