V létě roku 1963 již stála společnost Carrolla Shelbyho na pevných nohách. Její maličká montážní linka chrlila ručně vyráběné „Powered by Ford“ Cobry. Seznam Shelbyho zákazníků obsahoval jména jako Wilt Chamberlain, Bill Cosby, Vic Damone, James Garner a Steve McQueen. Cobra upoutala pozornost nového typu rychlostních nadšenců. Existoval dokonce i jistý hudební hit, který letěl žebříčky popularity napříč mnoha rádiovými stanicemi, v němž se zpívalo právě o Shelbyho autě – „Hey Little Cobra“ od The Rip Chords.
Obdobně jako Ferrari, i Shelby vytvořil firemní model závisející na vyhrávání závodů. Pokud jeho auta nevítězila, neprodávala se. Shelbyho společnost žila a umírala na okruzích. Toho léta však vyhrávaly všechny závody Amerického klubu sportovních aut právě Cobry. Shelby měl všechny novináře v kapse. Jen v Los Angeles vycházely čtyři deníky: ranní Times a Daily News a odpolední Mirror a Herald-Examiner. Pisálci z těchto titulů bušili do svých strojů jméno „Carroll Shelby“ jako na běžícím páse.
Shelby si pro firmu přikoupil i druhou budovu na ulici Carter Street, hned za rohem své základny na adrese Princeton Drive 1042. Jeho lidé byli ve světě mezinárodního závodění nýmandy, a přesto v sobě skrývali neobvyklý talent. Hlavním Shelbyho inženýrem byl Phil Remington, dvaačtyřicetiletý chlapík, který pracoval pro bývalého majitele princetonské dílny a tak nějak přešel k Shelbymu společně s budovou. Remington byl génius bez univerzitního diplomu či jiného formálního vzdělání, který stavěl rychlé stroje už od ranných dnů závodů hot-rodderů na pláních po vyschlých jezerech severovýchodně od Los Angeles. Závodním manažerem pak byl Angličan Ken Miles, jenž za druhé světové sloužil jako tankový velitel. Miles byl pětačtyřicátník, tedy o čtyři roky starší než Shelby, a měl velmi ostrý jazyk. Vysloužil si reputaci nejlepšího závodníka ve třídě 1,5litrových vozů v celé Kalifornii a možná i na celém světě.
Nedávno si Shelby najal i vlastního fotografa, aby mohl noviny a časopisy zásobit obrazovým materiálem. Jmenoval se Dave Friedman a jeho temná místnost v obchodě na Carter Street byla ve skutečnosti starými záchodky. Taky tak byla cítit. Shelby se hrozně rád díval Friedmanovi přes rameno, když máčel prázdné papíry v lázni chemikálií. Pomalu se mu před zraky objevovaly obrázky: auta vyráběná, auta uhánějící.
Shelby věděl, že svou Cobru musí vzít do Evropy, na jejíchž silnicích panovaly vozy Ferrari. Pro odpadlického amerického výrobce aut tu byly dobré příležitosti. Tak jako každý motorista, i Shelby si byl vědom důležitosti vítězství na Le Mans. Pro muže, kteří stavěli auta, to bylo to největší pódium na celém světě. Ferrari bylo na Le Mans naposledy poraženo v roce 1959, a to vozem Aston Martin, jehož volantem točil právě Carroll Shelby. Po Philu Hillovi se tak stal teprve druhým Američanem, který kdy tuto 24hodinovku vyhrál. Po celou dobu závodu měl Shelby na sobě své pověstné farmářské lacláče.
Během svého pobytu u Aston Martinu ke konci padesátých let se v Shelbym rozvinula jistá antipatie k Enzovi Ferrarimu. Ferrari Shelbymu několikrát nabídl smlouvu, ovšem on ji vždy odmítl. Možná si myslel, že podepsat ten papír je jako upsat se ďáblu. Ano, Ferrariho auta byla nejlepší, avšak Shelby viděl mezi lety 1957 a 1958 muže z Ferrariho stáje jednoho po druhém umírat. Věřil, že Komtur za to byl zodpovědný. „Ten bastard zabil mého kamaráda Mussa,“ prohlásil Shelby, maje na mysli jezdce Luigiho Mussa, jenž zemřel za volantem Dina na francouzské GP. „A zabil i dost jiných.“
Na jaře roku 1963 uspořádal Shelby tiskovou konferenci. Postavil se před zástupy reportérů a fotografů, pohlédl přímo do oka televizní kamery a ohlásil, že hodlá zformovat nový tým, s nímž se utká s Evropou. Texasan si vzal na mušku „nestvůru z Maranella“. Mezi Shelbym a Ferrarim zkrátka něco bylo. Shelbyho přítelkyně Joan později na toto téma uvedla: „Táhlo se to už od začátků Shelbyho závodní kariéry a bylo to hodně osobní.“
A tak první větší americká kampaň za vítězstvím na Le Mans začala hned na dvou frontách. Shelby vyplnil všechna lejstra, aby se jeho Cobra mohla s Ferrarim utkat ve třídě GT vozů, zatímco Ford chystal svůj prototyp, aby se pokusil závod vyhrát celkově. „Příští rok,“ oznámil Shelby, „bude Ferrariho skalp můj.“
