K létu roku 1910 se impérium General Motors skládalo z pětadvaceti společností. Jak lze předpokládat, Durantova zdánlivě nekončící nákupní horečka a bleskový růst jeho společnosti znervóznily financující banky. Durantovi věřitelé odhadovali, že jen dluh Buicku může být kolem 7 milionů dolarů a ke konci roku 1910 se rozhodli dát červenou novým akvizicím a zavést režim „omezování nadšení“. Továrny Buick, Cadillac a Oldsmobile byly dočasně uzavřeny.
Durant vyrazil na cestu a podařilo se mu půjčit si 8 milionů od malých venkovských bank, jejichž vedení očaroval svým nezměrným nadšením a papírovou cenou jednotlivých součástí GM. Ovšem velké banky odmítly spolupracovat. Na 25. září 1910 si klíčoví investoři povolali Duranta na kobereček do Chase National Bank. Tam mu vyčetli jeho dluhy a odmítli mu dále půjčovat. Od nucené správy GM zachránil jen obratný a profesionální výstup Henryho Lelanda, jehož divize Cadillac byla tou dobou nejziskovější součástí koncernu. Investoři se tedy shodli na tom, že GM vloží do rukou pěti majetkových správců – z nichž všichni byli bankéři a vedl je hluboce konzervativní „bostonský brahmán“ James Jackson Storrow – a Durantovi zůstane jen funkce viceprezidenta.
Durant byl zcela předvídatelně ze ztráty kontroly nad svým vlastním výtvorem rozhořčen. O třicet let později si pro svou autobiografii, kterou, jak pro něj bylo typické, nikdy nedokončil, zapsal: „Byl jsem svědkem toho, jak byly některé z mých drahých nápadů prostě odloženy a nikdy se jim již nikdo nevěnoval. Příležitosti, které vyžadovaly promptní a rozhodné řešení, byly zahozeny. Věci, které v minulosti tolik znamenaly a jež dostaly General Motors do jejich unikátního a silného postavení, se musely podřídit heslu ‚zpeněžit a zaplatit‘.“
General Motors však byly zachráněny, a to v roce, kdy se zhroutilo hned osmnáct automobilek. Jejich zakladatel byl ovšem odsunut na okraj. Jeden z hlavních strůjců Durantova pádu a nový prezident GM James Storrow později prozíravě (i když povýšeně) vzpomínal na Duranta jako na nezodpovědného nadšence: „V mnoha ohledech byl jako dítě: v emocích, v povaze a v mentální rovnováze. Vedle toho však měl úžasnou energii a nadání (…) Byl citlivý a pyšný a myslím, že úspěšné vedení lidí pro něj znamenalo víc než finanční úspěchy.“ Sám Storrow ovšem na svém postu dlouho nevydržel. Dostal záznam GM na newyorkskou burzu a po dvou měsících trochu neochotně předal kormidlo Charlesi Nashovi, jehož podporovala řada detroitských podnikatelů, kteří byli přesvědčeni, že toho o výrobě aut vědí více než nějaký bankéř z Bostonu.
William Durant si mezitím našel nové hřiště. Koupil starou továrnu ve Flintu, kde začínal Buick, najal bývalého manažera rovněž z Buicku a v srpnu 1911 založil společnost Mason Car Company. Toho roku též potkal Louise Chevroleta, muže, kterého jeho tiskové zprávy popisovaly jako „jednoho z rychlostních divů současnosti“. Následně bylo ohlášeno, že tihle dva „založí v Detroitu továrnu na výrobu nového luxusního auta“.
