Dalším z amerických automobilových průkopníků, který byl podobně jako Benz, Daimler či Chevrolet vytlačen z motoristického průmyslu během jeho honby za neustálým růstem, byl Ransom Eli Olds. Roku 1892 se Olds věnoval prodeji benzínových motorů zákazníkům ve Spojených státech i Velké Británii. O rok později už v ulicích svého rodného města Lansing v Michiganu testoval vozík poháněný právě jedním z oněch motorů. Podařilo se mu zaujmout místního magnáta Samuela L. Smithe, který obchodoval se dřevem a mědí, a ten nadšeně investoval do jeho nové Olds Motor Vehicle Company. (Podle jedné historky zamýšlel Olds založit svou továrnu v Newarku v New Jersey, ale na peróně nádraží v Detroitu potkal těžebního inženýra, jenž mu nabídl finanční podporu, pokud si vybere lokaci někde v blízkém okolí.)
Z počátku se Oldsovi nedařilo, a když jeho detroitská továrna lehla roku 1901 popelem, vše se zdálo být ztraceno. Avšak to jediné auto, které se Oldsovi podařilo před plameny zachránit – malý vůz o síle 4 koní se zakřivenou palubní deskou –, se roku 1902 přece jen začalo sériově vyrábět a ihned se stalo trhákem. Když testovací řidič Roy Chapin projel s vozem přes Kanadu do Detroitu a poté do New Yorku, objednávky přeskočily hranici jednoho tisíce. Přesto Olds brzy pochopil, že jeho temperament, se do světa velkého byznysu nehodí – podobně, jako tomu bylo u Louise Chevroleta. Neshody se Smithem i jeho synem kulminovaly roku 1904 Oldsovým vyhazovem. Zcela ironicky zrovna rok nato firma konečně přijala hovorovou formu jména pro vozy značky Olds a začala je oficiálně nazývat Oldsmobiles. A tato značka se pak za pomoci finanční podpory od Smithe stala roku 1908 základní součástí General Motors. Jméno Oldsmobile vydrželo ještě skoro sto let, než jeho existenci mateřská společnost v roce 2004 utnula.
Olds stál znovu osamocen a založil si vlastní automobilku pojmenovanou podle svých iniciál REO. Stylové a inovativní vozy firmy REO si získaly mnoho obdivovatelů, ovšem Olds byl znovu ze svého podniku vystrčen: roku 1923 byl odstaven z pozice generálního ředitele a zůstal jen jako formální prezident společnosti, jež nesla jeho jméno. Na rozdíl od Chevroleta si však Olds alespoň zajistil, aby se jeho vynucený důchod nezvrhl v živoření. Také svůj zájem obrátil na patronaci stavitelství a finančně podpořil Olds Tower v Lansingu, nejvyšší budovu michiganského hlavního města, dnes známou jako Boji Tower. Notně též přistavoval ke svému sídlu na South Washington Avenue a mezi jeho domácí inovace patřila garážová točna, díky níž mohl se svým autem vyjíždět ven bez nutnosti zapojit zpětný chod.
Olds zemřel roku 1950 a čtyři roky poté ohlásila společnost REO bankrot. A v roce 1972, s pro ony časy typickou do nebe volající lhostejností k americkému architektonickému a průmyslovému dědictvím, bylo Oldsovo honosné lansingské sídlo zdemolováno, aby uvolnilo cestu pro dálnici. Ta, dílem dost ostudné ironie, byla pojmenována právě po Ransomu Oldsovi.
William Durant mezitím pokračoval ve své spanilé jízdě. Poté, co zosnoval převzetí GM mnohem menším Chevroletem, se 16. září 1915 vrátil na špici General Motors a triumfálně oznámil otřesenému Jamesu Storrowovi: „Dnes přebírám kontrolu nad General Motors“. Storrow a Nash byli brzy nato přemluveni k rezignaci. (Charles Nash pak založil vlastní firmu Nash Motor Company, jež se ve 20. letech stala úspěšným výrobcem speciálních vozů. V roce 1954 se společnost spojila s automobilkou Hudson Motor Car Company založenou Royem Chapinem, oním testovacím řidičem z Oldsmobile, a vznikla American Motor Corporation (AMC), kterou později vedl Roy Chapin mladší.) Během následujících pár let zavedl Durant v továrnách GM montážní linky fordovského typu a dočkal se i jubilejního miliontého vozu vyrobeného ve svém koncernu. A také pokračoval ve skupování dalších společností, například Delco electronics, Guardian Frigerator Company (jejíž elektrickou ledničku Durant památně pokřtil jako Frigidaire), Fisher Body vyrábějící karosérie nebo firmu na kuličková ložiska Hyatt, jejíž prezident Alfred P. Sloan se poté objevil v radě GM. Roku 1919 pak začaly práce na novém ústředí General Motors, které navrhl dvorní stavitel automobilových výrobců Albert Kahn. Na Duranta však čekala překážka daleko překonávající Storrowa či Nashe a blížil se den jeho konečného zúčtování.
