Navzdory Austinovu výraznému úspěchu s modelem Seven platil v meziválečné Evropě za automobilového magnáta v pravém slova smyslu jeho rival z Oxfordu, William Morris.
Morris se narodil ve Worcesteru roku 1877, šest let před tím, než Daimler zdokonalil svůj první úspěšný benzínový motor a o osm let dříve, než Benz vyrobil první automobil. Byl synem majitele obchodu z Witney v Oxfordshire a vyrostl v prostém cihlovém řadovém domě v Oxfordu. V pozdějších letech měl Morris sklony si svou minulost poněkud přilepšovat, především pak zveličovat úspěchy a vlastnosti svého otce, zatímco o matce se v podstatě nezmiňoval. Roku 1937 popisoval svého otce (jehož školu tou dobou proměnil v jednoduchou továrnu na auta) jako „skvělého účetního s výtečným mozkem pro finance“, který hledal své štěstí v Kanadě, kde dokonce po nějaký čas žil s místním domorodým kmenem. Ve skutečnosti byl Frederick Morris vrtošivou ztracenou duší, která kmitala od jednoho zaměstnání k druhému, přičemž migrovala po celých jižních Midlands. Po záhadné nehodě v londýnském metru roku 1880, již se nikdy nepodařilo řádně vysvětlit, bylo Frederickovo zdraví navždy narušeno a dostalo se mu jednoduchého zaměstnání správce u jeho tchána ve východním Oxfordu. Zdálo se však, že pravda o otci se z hlavy jeho syna jaksi vytratila. William Morris později rovněž zdůrazňoval, že jej „vždy všichni oslovovali Williame nebo Wille“ a že se mu nikdy nelíbilo, když mu někdo řekl Bille. Přesto si jej řada přátel z dětství jasně pamatovala jako Billa či Billyho. Podivné lpění Williama Morrise na předělávání své minulosti bylo, jak následně tvrdil jeho životopisec Martin Adeney, součástí jeho snahy „se úmyslně odříznout od svého původu“.
Morris byl oním prototypem člověka, který se ke svému postavení sám tvrdě dopracoval. Už v šestnácti letech si vydělával opravou bicyklů, aby pomohl rodinnému rozpočtu poté, co jeho otec musel ze své pozice správce odejít kvůli vážnému astmatu. Roku 1914 se však Morrisova Oxford Automobile and Cycle Agency rozpadla. Tato pohroma ovlivnila celý jeho postoj k životu i podnikání. Přesto se odhodlaný a nepoddajný William rozhodl znovu co nejrychleji postavit na nohy. Ve své dílně na Holywell Street v Oxfordu založil nový podnik a vyvinul nový model motocyklu, v roce 1908 pak svou společnost prodal a za utržené peníze si vystavěl pěknou novou dílnu zkombinovanou s předváděcí místností. Postavil si ji na Longwall Street, hned za rohem od své staré základny, a pokřtil ji jako The Morris Garage („Morrisova garáž“, deník Oxford Mail ji zase nazýval The Oxford Motor Palace – „oxfordský motorový palác“). Auta, která zde vyrobil, pak vystavoval za výlohou na nákupní třídě na Queen Street, což byla na tu dobu značně neobvyklá praxe.
Morrisův přístup k výrobě aut se podstatně lišil od toho, jaký zaujímali Ford či Austin. Jeho cílem nebylo vyrábět vozy od prvního do posledního šroubku. Místo toho se pustil do skládání svých aut z jednotlivých částí od cizích výrobců a v hledání těch nejlepších dostupných komponent spoléhal na svoji technickou zdatnost. Oxford byl jen kousek od etablovaných automobilových výrobců z West Midlands, jako byly například firmy Humber, Singer či Standard, a Morris si tak brzy vypracoval působivý seznam dodavatelů napříč celou zemí. Zásadní na Morrisově výrobní filozofii pak bylo to, že po něm samotném vyžadovala jen minimální investici. Na peníze byl totiž po zkušenostech se svým bankrotem z roku 1904 opatrný. A jak často říkával svým fanouškům, tato strategie mu rovněž pomohla přežít nebezpečné období poválečné krize, kdy padlo mnoho ostatních automobilek. Popravdě řečeno však Morris Motors krizi ustály jen díky štědré finanční injekci od prominentního místního velkostatkáře, hraběte z Macclesfieldu. Lord Macclesfield se s Morrisem prvně setkal, když ho kontaktoval s pohrůžkou právních kroků poté, co se lordovo auto nabouralo s vozem pronajatým od Morrise. Jak v jeho biografii popsal Martin Adeney, Morris na to zareagoval škodolibým konstatování „že onen pronajatý vůz vezl v tu chvíli tři policejní konstábly, a tak je jen malá šance, že by jakákoliv žaloba uspěla“. I přes tuto arogantní odpověď si energický mladý muž získal Macclesfieldovu přízeň a lord roku 1912 podpořil jeho zreformovaný podnik investicí ve výši 4 tisíc liber. O sedm let později pak Macclesfield podnik podaroval částkou přes 32 tisíc liber, což Morrisovi umožnilo rozšířit svou továrnu a modelovou řadu, a to v době, kdy jiné automobilky krachovaly.
