Strategie výroby automobilů z částí od dodavatelů se Morrisovi vyplácela až do druhé světové války. Struktura jeho firmy, oproti například společnosti General Motors, však postrádala jakoukoliv skutečnou vertikální integraci. Po roce 1945 tak Morrisovy výrobní aktivity vypadaly nebezpečně zranitelně a zastarale. Do roku 1939 se přitom Morrisovi podařilo odkoupit mnoho z jeho dřívějších dodavatelů. I když se mu ale dařilo, zůstával ve svých investicích obezřetný – svého strachu z přílišných závazků se totiž nikdy nezbavil. Výsledkem bylo, že roku 1952 převzala stagnující Morris Motors nyní dynamická automobilka Austin, což by ve 30. letech při pohledu na Morrisovu mocnou motoristickou říši kohokoliv jen stěží napadlo.
Morris se sice vždy zdráhal změnit svůj byznys model, technologicky konzervativní však rozhodně nebyl. Vyvaroval se luxusních modelů a ve stopách filozofie Henryho Forda a jeho Modelu T se držel levných a spolehlivých produktů, jako byl například jeho slavný Bullnose Morris Oxford („bullnose“ byla zkrácenina přezdívky „bullet nose“ neboli „nos jako střela“ – tu si vůz vysloužil podle zakulacené horní části chladiče). Stejně jako Ford chtěl i Morris dodávat na trh levná a spolehlivá auta, v čemž také uspěl. Roku 1913 vychvaloval magazín Autocar vůz Bullnose Morris jako „malinké motorové auto, v němž lze nalézt všechny rysy velkých automobilů, navíc vyrobené se vší péčí, jíž se dostává těm nejdražším modelům“.
A William Morris šel ve Fordových stopách i v dalších ohledech. Krátce po skončení první světové války uvedl do Evropy fordovské metody masové výroby, kterou zavedl ve své továrně v Cowley, městské aglomeraci ve východním Oxfordu. Aby mohl konkurovat lacinému Modelu T, naplánoval Morris svůj druhý model, Morris Cowley, který navrhl s menším výkonem, než jaký měl Morris Oxford s osmi koňmi. A co víc, Morris chtěl, aby se jeho nový šampión začal po vzoru Modelu T vyrábět na automatizované lince. Původně si plánoval, že toho dosáhne již v roce 1915, ovšem válka jeho vyhlídky zatrhla. Přesto se Cowley přece jen stal prvním evropským masově vyráběným automobilem, jen si musel počkat až do roku 1918. Když pak roku 1920 na importované modely aut dopadla britská „daň z koňské síly“ společně s „McKennovým clem“, získal Morris Cowley nad svými rivaly z dovozu výraznou výhodu.
Po první světové válce začal Morris též experimentovat se sportovnějšími vozy. Jeho „závodnější“ verze modelu Morris Cowley z roku 1923, která se pyšnila otevřenou dvousedadlovou karosérií vyrobenou firmou Carbodies z Coventry, však velký ohlas nesklidila. Částečně za to mohlo nejspíš i nepříliš „sportovní“ jméno vozu, Morris Chummy (chummy znamená „přátelský, přívětivý“). Následujícího roku ovšem Morris předělal Chummy na uzavřené auto a přejmenoval jej na MG, což značilo „Morris Garages“. Tento sedan s předkem ve tvaru V byl ozdoben osmiúhelníkovou plackou s písmeny MG – novým logem firmy, které ve svém volném čase, tedy když zrovna neseděl nad účetními knihami, vymyslel účetní společnosti Edmund Lee. K roku 1928 se značka MG natolik rozmohla, že si vysloužila svou vlastní továrnu v Abingdonu v Berkshire, jen nějakých 10 kilometrů od hlavní továrny v Cowley. Morris si i přesto ponechal firmu MG ve výhradním vlastnictví, neboť ji považoval za svého soukromého koníčka. Teprve až když mu roku 1935 došli peníze, prodal MG hlavní společnosti Morris Motors.
Roku 1926 Morris spojil síly s filadelfskou společností vyrábějící ocelové karosérie a společně vytvořili firmu Anglo-American Pressed Steel Company. Od té chvíle bylo možné masově vyrábět karosérie jako jediný celistvý díl. Britská továrna Pressed Steel stála, dle očekávání, hned vedle Morrisovy továrny v Cowley. Ovšem nevyráběla jen výhradně pro Morris Motors, ocelové karosérie od Pressed Steel vyhledávali výrobci aut napříč celými Midlands. A když si později Morris uvědomil, že slibný rozjezd společnosti brzdí jeho osobní podíl v ní – mnozí potenciální klienti totiž v Pressed Steel viděli jen pouhé další chapadlo Morrisovy chobotnice – šlechetně se z ní stáhl. Výsledkem bylo, že firma zůstala hrdě nezávislá, přičemž však i nadále zůstala pěkně po ruce, aby plnila Morrisovy požadavky. Tedy až do 60. let, kdy i ji strhla mánie slučování podniků.
Přesto, že se nikdy nevyvlekl ze svých kořenů výrobce bicyklů, udržel si William Morris svůj talent na rozpoznání dobrého obchodu. Vytušil, jaká atmosféra bude panovat během Velké hospodářské krize a roku 1931 se jeho firma stala první automobilkou, která nabídla model za nejnižší možnou cenu, a to 100 liber. Rovněž odkoupil některé zkrachovalé výrobce aut, mezi nimi i slavná jména jako Wolseley (akvizice proběhla roku 1927) či Riley (tu koupil v roce 1938), jejichž značky využil k rozšíření svého portfolia (v němž do té doby měl jen omezenou řadu levných vozů) o prémiové modely. A též si zcela a beze zbytku uvědomoval důležitost marketingu. Morris byl prvním výrobcem automobilů, který pro své stávající zákazníky vydával speciální magazín nazvaný Morris Owner („Majitel vozu Morris“). Poprvé se objevil roku 1924 a k jeho vedení Morris najal Milese Thomase, novináře z časopisu Motor Trader, v němž se brzy projevilo nadání v oblasti vztahů s veřejností (a který si začal i vlastní vztah s Morrisovou sekretářkou, již brzy pojal za ženu). Již na začátku 30. let, v době, kdy se svět snažil vymanit z Velké hospodářské krize, spustil Thomas – za nadšené podpory Morrise – „největší soustředěnou reklamní kampaň, jakou kdy tato země zažila“, jak sám William Morris hrdě hlásal.