„Kdysi, když jsem ještě závodil, jsem jel na třetím místě. Najednou jsem uviděl na okraji dráhy vůz v plamenech. Všiml jsem si jeho čísla – bylo to auto, které před malou chvílí jelo na druhém místě. Co si myslíte, že mi v tu chvíli blesklo hlavou? No, nejprve tohle: O jedno míň, takže teď už jsem druhý. A pak: Není zraněný? A nakonec: Mohlo se to stát mně.“
Na začátku června byla média plná blížícího se druhého kola v zápase Ford versus Ferrari na Le Mans. „Enzo Ferrari věří, že mu vítězství na Le Mans prodá více aut než všechna ostatní vítězství dohromady,“ prohlásil New York Times. Noviny nazývali tažení Fordu za svržením vlády Ferrari největší americkou invazí do Evropy od vylodění v Normandii. „Podle ohromného vývoje ve výkonu vozů, který se udál za posledních dvanáct měsíců, je více než pravděpodobné, že prototypy Fordu a Ferrari dosáhnou na rovince Mulsanne rychlosti přes 354 km/h,“ napsal jeden sloupkař v anglickém magazínu Autosport. „Je potřeba si uvědomit, že muži, kteří budou tyto střely řídit, musejí být velmi pečlivě vybráni. Je totiž jasné, že ani jezdci Grand Prix ještě nikdy předtím neřídili nic, co by takové rychlosti mohlo dosahovat.“
Z Ferrariho továrny vyjeli ohromné transportéry, v jejichž vyztužených útrobách se ukrývala závodní auta. Zprávy o fordovském Mk II s obrovským motorem už dorazily i do Maranella. Kdosi zaslechl Ferrariho, jak říká: „Má písty velké jako láhev od vína!“
Na letišti v Los Angeles tamní zaměstnanci opatrně nakládali závodní auta Shelby American do letadla aerolinky Trans World Airlines. Shelby a Leo Beebe vše sledovali opodál. Za chvíli už pózovali pro slavnostní fotografii. Shelby vykouzlil svůj pověstný úsměv. Zato Beebe se tvářil jako člověk stojící pod oprátkou.
Do Le Mans bylo přihlášeno šest vozů Fordu (plus pět Cober) a deset Ferrari. Prognostici už si svého vítěze vybrali. Nikdo ale nebyl připraven na to, co toho víkendu uvidí.