Ferrari začal nyní brát ohrožení Amerikou velmi vážně. Neskutečné částky, které Henry II utrácel na svou kampaň pro Le Mans 1965, jej ohromily. Porazit Američany teď bylo Ferrariho nejvyšší prioritou. Příští duel s nimi se měl odehrát na 12hodinovém závodě v Sebringu na Floridě, kde auta Ferrari vyhrála čtyři roky v řadě, celkem pak šest ze sedmi posledních. V továrně už zaměstnanci připravovali vozy na cestu přes Atlantik. Na poslední chvíli se ovšem k Ferrarimu donesly zvěsti, které ho vůbec nepotěšily. Něco se ohledně Sebringu děje, něco, co se mu ani trochu nelíbilo.
U Carrola Shelbyho v kanceláři zazvonil telefon. Volal Alec Ulmann, muž, který organizoval 12hodinovku v Sebringu. „Vadilo by Vám, kdyby závodil i Chaparral?“ zeptal se Ulmann.
Shelby si podržel telefon u ucha a chvíli přemýšlel. Chaparral byl rychlý roadster vyrobený Texasanem Jimem Hallem. Shelby nebyl jediným podnikatelem, který se pokoušel vyrobit sportovní auta, která by porazila Ferrari. Hall byl velmi talentovaný, navíc inovátorský a jeho autům se dostávalo značné pozornosti médií. Ovšem Chaparral se zdaleka neblížil regulacím FIA pro třídu prototypů. Nedalo se legálně použít na silnicích a nemělo ani zavazadlový prostor. Mělo ovšem velký motor od Chevroletu. General Motors, největší světová automobilka a oddaný odpůrce závodění, údajně financovala Hallovo auto. Pod pultem, samozřejmě. Hukot kolem Hallova auta byl tak hlasitý jako hukot toho chevroleťáckého osmiválce. Kdyby se Chaparral objevil v Sebringu, Ford by tak byl postaven proti Chevroletu a Shelby proti Hallovi. Koho by zajímalo, že Chaparral nesplňuje normy? Když Ulmann dostane Hallovo auto na startovní čáru Sebringu, rozhodně mu to zdvihne prodej lístků. „Ztrácím finance,“ řekl Ulmann Shelbymu. „Tohle bych vážně potřeboval.“ Shelby byl na vážkách. Soucítil s Ulmannem. A Jim Hall byl bratr Dicka Halla, ropaře, který jednou půjčil Shelbymu slušný obnos. „Je mi úplně šumafuk, jestli Chaparral pojede,“ vyštěkl Shelby do telefonu. „Pod podmínkou, že Jim Hall nedostane trofej a Vy veřejně ohlásíte, že Chaparral váží jenom 680 kg, přičemž limit je 907.“ Jasněji už to říct nemohl: Jestli Hallův Chaparral vyhraje, svět bude vědět, že to nebyl oficiální prototyp. Ovšem Shelby ještě ani nezavěsil a už měl pocit, že právě udělal pořádnou botu.
Počet obyvatel Sebringu v den závodu šestinásobně vrostl. Bylo to zvláštní malé město zahnízděné mezi mokřady a háji pomerančovníků v centrální Floridě. V 10 hodin ráno, kdy závod odstartoval, vyrostla teplota přes 35 ºC. Když se Enzo Ferrari dozvěděl, že Chaparralu bylo dovoleno startovat, stáhl ze závodu své vozy. Věděl, že to auto vyhraje a nehodlal své vozy nechat zahanbit autem, které bylo rychlejší jen proto, že porušovalo pravidla FIA. Dráha v Sebringu byla přes 8 km dlouhá a táhla se po dokonale rovné staré letecké základně, a tak bylo už od úvodních kol jasné, že Chaparral nemůže nic předehnat.
Uprostřed závodu, v 15.25, zasáhl Floridu tropický přívalový liják. Během minut byla dráha zaplavena. Někde stálo až 15 centimetrů vody. Viditelnost se smrskla na pár desítek centimetrů. Diváci se raději běželi schovat, protože na závodící auta stejně nedohlédli. Shelby viděl, jak Phil Hill zajel s Fordem GT40 do boxu. Když pak Hill otevřel dveře vozu, vylil se zevnitř proud vody. Hill chtěl vystoupit, ale Shelby ho zatlačil zpátky dovnitř. Mechanik se naklonil mezi Hillovy nohy a kladivem vybouchal do podlahy vozu díry, aby voda měla kam utéct. „Dávej bacha na moje koule!“ řval Hill. Pak odjel zpět na trať, kde se mezitím závod zpomalil na šnečí tempo. Mimo dráhu byl nějaký rozruch. Řidiče Shelbyho náklaďáku Reda Pierce kdosi zahlédl, jak leží v paddocku obličejem ve vodě. Zasáhl ho elektrický proud z promočeného generátoru.
Ten závod byl katastrofální. V době, kdy už byl Shelby v hotelu a sprchoval se, si čtyři závodníci, jeden řidič náklaďáku a dva diváci hojili rány v nedaleké nemocnici. Chaparral závod vyhrál, čímž přerušil Ferrariho nadvládu v Sebringu. Oficiálně dostali trofej ve třídě prototypů fordovští Ken Miles a Bruce McLaren, ovšem Chaparral ovládl národní titulky: „Hall zahájil v Sebringu novou éru“. Shelby zuřil. Leo Beebe zrovna tak.
Po Sebringu přišel zkušební víkend v Le Mans. Vedoucí Fordu stáli v boxu a sledovali, jak John Surtees rozmázl rekord v rychlosti na kolo ve svém novém Ferrari 330 P2. Surtees těch 13 kilometrů ujel průměrnou rychlostí 225,28 km/h. Pak se 25. dubna jelo 1000 kilometrů v Monze. Potom 1000 kilometrů v Nürburgringu, 23. května. Vozy Ferrari všechno vyhrávaly.
