Samozřejmě nebylo pochyb ani o Prostových řidičských schopnostech. Stejně tak, jako byl schopný udržet v paměti kompletní plán trati a přemýšlet s analytickou přesností o různých možnostech, které se před ním otevřou v průběhu trati, byl také tak stejně rychlý. Obdivoval Jackieho Stewarta a jeho kombinaci hloubavosti a zničující rychlosti. Stewart mu jeho kompliment opětoval, když řekl: „Prost je mým typem řidiče.“ Dalším Prostovým modelem byl Niki Lauda – rovněž taktik a tvrdý závodník. „Jediný člověk, který mě něco naučil a který dominoval ve svém oboru“, řekl Prost, okusujíc si nehty, „byl Lauda.“ Lauda na oplátku, poté co ho Prost překonal o polovinu sekundy v kvalifikaci, velkoryse přiznal Johnu Barnardovi: „Já nevím, já tomu prostě nerozumím, nevím, jak to ten chlap dělá. Musím se někam vzdálit a přemýšlet o tom.“
Lauda ale také popsal Prosta jako poněkud složitou osobnost. „Je to protivný, ufňukaný člověk a ne moc dobrý politik“, vyjádřil se Lauda na Prostovo konto a dodal: „Prost má spoustu problémů ve svém osobním životě, o čemž bych nechtěl hovořit.“ Prost byl perfekcionista, byl geniální v ladění svých vozů a dokázal z nich vymáčknout, co se dalo. Byl i dost nedůtklivý. Období, když na počátku osmdesátých let působil v Renaultu, bylo pro něj namísto uskutečnění harmonického snu (francouzský tým, francouzský řidič, francouzské pneumatiky a francouzské palivo), obdobím plném problémů s temperamentem, sebestředností a národní hrdostí. Bylo to právě v Renaultu, kde mu přisoudili přezdívku „Profesor“ a údajně ho prý nikdy neviděli ztratit jeho přemýšlivou odpovědnost. Snad kromě jednoho případu, kdy chytl záchvat vzteku poté, co René Arnoux nerespektoval týmovou hierarchii a předjel ho.
Ve vzduchu byla cítit i velká dávka galské umíněnosti. V roce 1983 využil Renault Prostovo vedení na šampionátu o čtrnáct bodů a koncem léta po celé Francii dal do oběhu plakáty hlásající „Náš šampión“. Radovali se předčasně. V posledních třech závodech Piquet vyfoukl Renaultu titul a jim nezbylo než truchlit. Prost si stěžoval, že ho Renault zahlcuje hloupými propagačními a administrativními povinnostmi a Renault zase tvrdil, že jejich nároky jsou stěží přemrštěné a že by si Prost neměl tolik stěžovat. Nicméně Prost si stěžovat nepřestal a naopak ještě přidal. Rozčiloval se nad agresivní pozorností, které se mu dostávalo od Francouzských novinářů. Později tvrdil, že se v roce 1982 stal tím špatným. „Francouzi skutečně nemají rádi vítěze“, řekl. A jeho prohlášení, že „Ten nejlepší vůz – Piquetův Brabham BMW – vyhrál šampionát“, tomu stěžování učinilo za dost. Zároveň se tím potvrdila Laudova slova o tom, že je Prost ufňukánek a špatný politik. Po vyhazovu z Renaultu si užil několik bezproblémových let zpátky ve svém původním týmu McLaren až do doby, než začal jezdit i Ayrton Senna.
