Absurdní na tom bylo, že právě Lauda se již nějaký čas snažil přesvědčit ostatní řidiče, aby bojkotovali závodní okruh Ring, který on sám nazýval „Okruh z doby kamenné“. Argumentoval tím, že na tomto okruhu všichni řidiči riskují svůj život v naprosto neůměrné míře. Týden před svojí nehodou řekl s až mrazivou předvídavostí: „Můj osobní názor je, že Nurbürgring je v současné době příliš nebezpečný. Když se podívám na ostatní okruhy, kde bezpečnostní zařízení poskytuje o mnoho jednodušší a bezpečnější závodění a porovnám je s Nürburgringem, kde v rychlosti 257 kilometrů v hodině skáčete s vozem po trati, jen Bůh vás může zachránit. Pokud vám na Ringu jakkoliv selže vůz, je to stoprocentní smrt! Nebavíme se o tom, jestli udělám chybu při řízení, ale o tom, že mám poruchu na autě. Pokud se téměř stoprocentně zabiju, pak je to velký průser.“ Lauda rozhodně nikdy nebyl jeden z těch bojácných nebo opatrných řidičů. V roce 1975 se zapsal do knihy rekordů jako prvni, kdo kdy zajel kolo pod sedm minut. Prostě jen bojoval za větší bezpečnost nejen na německém okruhu, kde již tehdy nechtěl závodit.
Chris Amon popsal Nürburgring takto: „V jeho staré podobě představoval tu nejvyšší zkoušku řidičských schopností. Byla to trať, která oddělovala chlapce od mužů. Byla velice nebezpečná, ale jedna věc šla ruku v ruce s tou druhou. Vzhledem k hlavním změnám provedeným v roce 1970, kdy byly odstraněny některé z největších boulí a srovnal se povrch, se trať stala o mnoho rychlejší. Podle mého názoru už ale potom nevyžadovala vrcholové řidičské dovednosti, jako tomu bylo předtím. Odvahu a statečnost, to ano, ale to je něco jiného. Věřím, že to veliké nebezpečí dnes již není dále ospravedlnitelné, protože ta trať ztratila své bývalé jedinečné vlastnosti.“
Jackie Stewart, který bezpochyby prokázal své kvality a odvahu, když na tomto okruhu třikrát zvítězil, s patrnou úzkostí řekl toto: „Okruh, který dokáže takovým způsobem zapůsobit na pocity řidiče, musí být jedinečný a z toho důvodu nesmíme dopustit, aby zaniknul. Když pak ale přemýšlím o tom strašlivém riziku, můžu pouze nanejvýš sympatizovat s těmi, kdo říkají, že by měl být změněn nebo opuštěn. Je to obrovské dilema.“
A jak dopadl samotný závod? James Hunt se dost působivě zapsal do historie tohoto závodu. Zvítězil v kvalifikaci a po restartu, vynuceném Laudovou nehodou, si udržel čistou hlavu a přesvědčivým způsobem závod vyhrál. Dojel téměř půl minuty před Scheckterem v Tyrrellu. Bylo to fantasticky cenné vítězství, těžce poznamenané Laudovou příšernou nehodou.
Jediné dobré zprávy, které mohl kdokoliv v konečném důsledku z této nehody odvodit, bylo vědomí, že Lauda to trauma vytěsnil pryč ze své paměti. „Vrátit se na místo, kde se to všechno stalo“, tvrdil následně, „ve mně nevyvolalo vůbec žádné emoce.“ Chris Amon byl na druhou stranu svou zkušeností tak demoralizovaný a otřesený, že se na start Velké Ceny už nikdy nepostavil. Odešel do závodnického důchodu v momentě kdy závod skončil. Už nechtěl dále riskovat.
