Kontrastem toho byl tým McLaren, který stále ještě upevňoval svou pozici předního konstruktéra a který právě podepsal smlouvu s řidičem, jenž trávil většinu svého času naštvaný a převážnou část svých myšlenek věnoval sexu. „Normálně nemívám sex před závodem, protože se soustředím. Když mám ale hodinku volného času noc před závodem, velmi rád si dopřeji fyzické uvolnění s někým, kdo má pro mě plné pochopení“, vysvětloval Hunt. Aby se ujistil, že opravdu všichni chápou jeho priority, nechával si své sexuální hračky opravovat mechaniky McLarenu. Papírově tedy nemohl být rozdíl mezi Laudou a Huntem větší; a Huntova usilovná potřeba sebeuplatnění více markantní.
Sezóna 1976 začala pro Hunta a tým McLaren nepříznivě. Ferrari zvítězilo v pěti ze šesti závodů. Čtyři prvenství si připsal Niki Lauda a jedno Clay Regazzoni. Nicméně Hunt vyhrál spornou španělskou Grand Prix a později ještě i ve Francii. A v červenci pak přišla Grand Prix Velké Británie. Na závod v Brands Hatch se přišel podívat rekordní počet diváků, a to celkem 80.000. Dav chtěl vidět nového britského hrdinu, jak se dotáhne v soutěži na svého hlavního rivala. A skutečně do závodu startoval z předních pozic, spolu s Laudou na špici a Regazzonim v závěsu. Ten ale bohužel vyrazil do závodu poněkud zběsile, v první zatáčce zaůtočil na Laudu a způsobil hromadnou srážku. Když byly z tratě odklizeny trosky, Hunt, Regazzoni a Jacques Laffite (jedoucí v Ligieru) pospíchali pro náhradní stroj. Ale pak vypukl úplný blázinec. Bylo oznámeno, že pořadatelé závodu se rozhodli nepovolit start v závodě žádným náhradním vozům. Pobouření diváci začali házet na trať odpadky, posmívat se a pokřikovat ve stylu začínajícího britského davového šílenství. V tuto chvíli byla RAC o krok blíže než kdykoliv předtím k úplné ztrátě kontroly nad závodem.
Mezitím v tom všem chaosu mechanici McLarenu šroubovali na Huntův vůz novou přední nápravu a usilovně se snažili dostat vůz zpátky na trať dříve, než se závodiště v Brands Hutch promění v bitevní pole. Organizátoři se doslova zhroutili. Přesto závod nakonec začal a Hunt byl opět ve hře. A „hra“ to byla velmi napínavá. Lauda si držel Hunta za sebou až do čtyřicátého pátého kola závodu, kdy se mu rozbila převodovka. Hunt si dojel pro vítězství. „Měl jsem obavy o řízení, ale jak závod pokračoval, tak se to zlepšovalo“, řekl později Hunt. Slunce svítilo, dav diváků prožíval davovou eufórii a Ferrari podalo protest. Úspešně. To znamenalo konec britské Grand Prix pro Jamese Hunta. Laudovi bylo kontumačně předáno prvenství. Tím začala veškerá nenávist mezi McLarenem a Ferrari a té doby vzkvétala dále. The Times tehdy velmi výstižně napsali: „Vypadá to, že v současnosti se žádná z Velkých Cen neobejde bez nějakého druhu vyšetřovací komise.“
