Trénink Hillovi nevyšel a do závodu startoval až ze šestého místa. Oba McLareny byly před ním. Vítězem kvalifikace byl Chris Amon ve Ferrari. Byl to jeden z okamžiků, ve kterém bylo třeba zachovat pevné nervy. A v tom byl Graham Hill bezpochyby lepší než kdokoliv jiný na trati. Závod byl odstartován. Několik jezdců se probojovalo dopředu. Mezi nimi i Jean-Pierre Beltoise ve voze Matra-Ford nebo mexický odvážlivec Pedro Rodriguez v BRM. Nicméně jeden po druhém podlehli mechanickým kolapsům. V případě Rodrigueze to byla havárie. Nejenže vyletěl z trati, poté co najel do louže oleje a narazil do bezpečnostní sítě, ale musel ještě přihlížet tomu, jak se dav veselých diváků vrhl na jeho vůz. A než dorazili mechanici, tak mu z něj jako supi oškubali zrcátka, sedačku, čelní sklo a přední kapotu. Mezitím Hill pokračoval v jízdě. S obdivuhodným klidem vyčkával vzadu mimo bitevní pole a probíhající souboje o umístění. Když to v padesátém osmém kole zabalilo i Amonsovo Ferrari 312, posunul se Hill hladce do vedení, ve kterém se již udržel až do konce.
Po skončení závodu byl pochopitelně velice nadšený. „Neměl jsem absolutně žádné potíže, vůz jel perfektně.“ Hill si vždy, až chorobně, vše zapisoval a vypočítal, že v průběhu závodu zařadil celkem 1350 krát. Poté ke své výhře dodal: „Tohle vítězství jsme vážně potřebovali, přišlo v pravou chvíli.“ Lotus další vítězství opravdu velice nutně potřeboval a stejně tak i Hill. Jeho poslední výhra v Grand Prix, ve Watkins Glen, byla dva a půl roku stará. Tím, že dokázal udržet nervy na uzdě a udělal přesně to, co bylo třeba, se přiblížil již druhému titulu mistra světa. Bob Sparshott tenkrát s upřímným obdivem řekl: „Graham vzal po tréninku celý tým na večeři do jedné z nejlepších restaurací v Madridu. A následujícího dne vyhrál ten závod.“
Možná že Hill nikdy neměl na svém kontě sérii skvělých vítězství a úctu znalců závodního světa. Když ale mluvíme o vůdcovství, práci pod tlakem a zejména schopnosti splnit svůj úkol nad očekávání dobře, můžeme s jistotou říct, že na španělském Grand Prix v roce 1968 se ukázal v tom absolutně nejlepším možném světle.
