Auto i motor vypadaly fantasticky, podvozek měl však své mouchy. Například při brzdění měl předek vozu tendenci se potápět a motor byl dost nepoddajný a méně než spolehlivý. Hlavní problémy pak nastávaly u mazání motoru. Tyto potíže znamenaly, že nehledě na to, jak rychlý nový Lotus byl, titul mistra světa v šedesátém sedmém roce získal Denny Hulme. Hulme ve voze Brabham-Repco předvedl velmi působivý souboj s Jackem Brabhamem, který získal titul šampiona v šedesátém šestém. Nicméně spolehlivost motoru stoupala a s tím rostlo i sebevědomí. Clark zvítězil v úvodním závodě ročníku 1968 v Jižní Africe. Byla to poslední Grand Prix, kterou kdy vyhrál. Chapman mezitím dosáhl dalšího velkého skoku směrem vpřed. Lotusy 49, které závodily v Jižní Africe, byly nalakovány v tradičních barvách – britská závodní zelená se žlutým lotusáckým pruhem uprostřed.
O několik měsíců později ve Španělsku dostaly Lotusy úplně nový a odlišný vzhled. Spodní polovina vozu byla bílá, vrchní polovina červená a čumák byl nabarvený na zlatou. Znak na obou bocích vozu nesl nápis „GOLD LEAF TEAM LOTUS“ a v prostředku znaku byl obrázek fousatého námořníka v záchranném kruhu, ikony z cigaretových krabiček John Player & Sons. Celkový efekt a vzhled vozu byl asi tak vkusný jako gangsterský zlatý řetěz a asi tak nečekaný jako lední medvěd na zadním dvoře domku na předměstí Káhiry. Gold Leaf Team Lotus zcela očividně zaprodal svou duši.
