Na konci roku 1962 se Stirling Moss, nejnadanější ze všech automobilových závodníků své doby, zotavoval z utrpěných zranění a byl smířený s tím, že nikdy za svou kariéru nezískal a ani nezíská titul šampiona. Graham Hill, v té době již třiatřicetiletý, soupeřil s mladým a brilantním Jimem Clarkem, který jezdil za stejně brilantní Lotus. Graham Hill nakonec vyhrál titul šampiona se čtyřmi výhrami v jednotlivých závodech před Clarkovými třemi.
Velkou zásluhu na tom měla i Hilllova pečlivá příprava a technické znalosti. V poválečných letech pracoval jako inženýr a od té doby si uchovával sérii malých černých sešitků, do kterých si zaznamenával všechny aspekty o konstrukci jeho vozů a nekonečný výčet důležitých informací o tratích, na kterých jezdil. Vždy se opravdu pečlivě připravoval a v boxech působil jako neskutečný puntičkář, čímž přiváděl své mechaniky k šílenství. Kontroloval a znovu překontrolovával všechny mechanické detaily. Trval na tom, že vše musí být přesně podle něj a jen a jen podle něj. Uměl být velice náročný, problémový a přímý. Byl schopný vyrazit na trať a trénovat jedinou zatáčku pořád dokola tak, aby ji uměl projet úplně bezchybně. Své vozy chtěl mít sestavené tak, aby byly natolik jednoduché a spolehlivé, jak jen to bylo možné. Žádné zbytečnosti nebo nedbalosti. To samé se týkalo i jeho vzhledu. Když byl oblečený v závodní kombinéze, byl tak upjatý a pedantský, jak si jeho oblíbený armádní styl vyžadoval. John Surtees o něm diplomaticky řekl: „Lidé si o něm možná mysleli, že byl poněkud rozházený, co se týče jeho chování mimo závodní trať. Ale na trati byl obvykle velmi stabilní.“
To vše bylo ještě podtržené a zvýrazněné skutečností, že jeho týmovými kolegy byli Jackie Stewart ve stáji BRM a následně Jim Clark ve stáji Lotus, dva z nejlepších řidičů všech dob, kteří mu ustavičně dýchali za krk. Nejen že si Hill probojovával cestu na vrchol a budoval svou kariéru navzdory svým nedokonalostem, činil tak přímo pod nosem dvěma od přírody nejtalentovanějším jezdcům poválečných let. Jeden by skoro řekl, že by si Hill zasloužil zvláštní ocenění za to, jak dokázal být v takové společnosti klidný. Odměnou mu pak byly jeho výsledky, jenž mu mohl jakýkoliv jiný jezdec závidět.
Do výčtu Hillových triumfů se počítají dva tituly světového šampiona, čtrnáct vítězství v jednotlivých závodech, třináct vítězství v kvalifikaci, deset nejrychlejších kol a pět výher v Monaku. Dalšími z úspěchů byly prvenství na závodech v Indianopolis 500 a ve dvacetičtyřhodinovém závodě v Le Mans. Graham Hill svými výsledky překonal úspěchy svých současníků, Johna Surteese, Dennyho Hulmeho, Jimmyho Clarka a Phila Hilla.
Vše navíc dokázal s důstojností sobě vlastní, bez toho aniž by se podřizoval nebo vzdal svých názorů a životního stylu. „Byl to parťák.“ Tak se o něm vyjádřil Stewart s očividnou náklonností. „Byl to přítel, kamarád a gentleman za každých okolností.“ Oproti tomu Rob Walker o Hillovi prohlásil: „Můj názor na Grahama jako řidiče je ten, že rozhodně nebyl talentovaný. Za jeho úspěchy stála tvrdá práce, dřina a odhodlání.“ Tony Rudd byl podobného názoru. Argumentoval tím, že když měl Graham svůj den, byl schopný porazit Jimmyho Clarka. „Takové dny ale nemíval příliš často“, řekl Rudd. Takové tvrzení z úst ředitele týmu znělo dosti skoupě. „Hill musel být skutečně nabuzený, aby předvedl dobrý výkon. Bylo třeba ho vyprovokovat“, vyjádřil se dále Rudd. Moss ho možná popsal jako bezproblémového a přímého, ale bylo to odhodlání a dřina, které ho vystihovaly.“ Dokonce když se samotný Walter Hayes, viceprezident Ford Europe, pochvalně vyjadřoval o Hillovi, dodal celé situaci na pikantnosti, když řekl: „Graham Hill byl skvělý jezdec a nikdo mě nikdy nepřesvědčí o tom, že nebyl. Pochybuji o tom, že kdokoli jiný měl takovou výdrž a odhodlání.“ Po úspěšném závodě Indy 500, v roce 1966, se Hill o svém kladném výsledku dosti typicky vyjádřil slovy: „Jsem poněkud překvapený, že jsem vyhrál.“ Tímto komentářem si ještě více naběhl a vysloužil si tím dalších žertů na svůj vlastní účet. Byl to zvláštní způsob, jak být úspěšný, ale rozhodně osobitý.
