Motorový svět se jednoduše klaněl před mocí Němců a geniálním Fangiem. Na Velké ceně Německa v roce 1954 dojel minutu a půl před Gonzalesem a Hawthornem, kteří se dělili o druhé místo. Stejného roku na okruhu v Monze dokončil závod celé kolo před Hawthornem, který dojel druhý. Na argentinské Grand Prix, v roce 1955, byl Juan Manuel Fangio opět v cíli o minutu a půl před druhým Gonzálesem. Na Britské Grand Prix toho samého roku obsadil Mercedes první, druhé, třetí a čtvrté místo, s náskokem tří kol na pátého Hawthorna. A jak dlouho by to mohlo takhle pokračovat? Tvrdilo se, že v roce 1954 přes čtyři tisíce uchazečů napsalo do Mercedesu s žádostí o pozici v týmu. Tým Mercedesu zářil nepředstavitelným leskem vítězství a každý chtěl být jeho součástí. Dokud byla mateřská společnost ochotná financovat Neubauera a Uhlenhauta, zdálo se, že by tak mohli pokračovat do nekonečna.
Zlom nastal v červnu v roce 1955 v Le Mans. Mercedes, jako dvouhlavá saň, měl v plánu ovládnout jak Grand Prix, tak závod sportovních vozů. V kategorii sportovních vozů zvítězili v Le Mans již v roce 1952 a stejně tak v závodech v Nürburgringu, Mille Miglia, Carrera Panamericana a Targa Florio. Vše nasvědčovalo tomu, že jim připadne titul v poháru konstruktérů roku 1955. Legendární závodní vozy 300 SLR byly více než výherci trofejí. Byly také dobrou reklamou pro silniční modely vozů Mercedes.
V Le Mans 1955 jel za německý tým Pierre Levegh, dále samotný Fangio, Moss a Karl Kling. Závod měl být velkým kláním a poměřením sil s dalšími týmy, mezi něž patřily Jaguar, Aston Martin, Ferrari a Maserati. Ale právě zde došlo k osudové nehodě. Leveghův Mercedes 300 SLR narazil do Lance Macklina jedoucího v Austin-Healey. Lance Macklin zakličkoval aby se vyhnul Miku Hawthornovi, odbočujícího na poslední chvíli do boxů. Levegh nestačil reagovat. Jeho vůz najel na Austin-Healey, odlepil od země a vlétl do davu diváků, kde explodoval. Byla to nejhorší nehoda v dějinách automobilových závodů, při které zemřelo více než osmdesát lidí. Francouzská, německá a španělská Grand Prix byla zrušená. Švýcarsko zcela zakázalo automobilové závody. Mercedes vyhlásil konec závodění. Všechny tituly byly vyhrané, ale za příliš vysokou cenu.
Fangio se v roce 1955 stal vítězem argentinské, belgické, holandské a italské Grand Prix. Vyhrál světový šampionát a rozhodl se vstoupit do služeb Ferrari. Moss po výhře v britské Grand Prix v Aintree začal závodit za Maserati. Stříbrná křídla Mercedesu byla přistřižena a byl to strašný způsob, jak ukončit své působení. I přesto Mercedes zanechal svůj odkaz pro další generace. Ve dvou zmíněných sezónách ukázal světu, jak by mohl vypadat moderní tým Grand Prix – finančně zabezpečený, vysoce motivovaný, důkladný, disciplinovaný, správně strukturovaný, pyšnící se dvěma hvězdnými jezdci a nahánějící strach a respekt. Ukázal se být letmým pohledem do budoucnosti, stejně tak jako na konci třicátých let dvacátého století.
