Jak velká část jeho úspěchu byla dobytá čistě díky psychologickému nátlaku, který vyvíjel na ostatní příjemnější lidi jako byl Peter Collins nebo Stirling Moss? Enzo Ferrari, muž s podobně velkým egem v bleděmodrém, nemohl Fangia a jeho nevyzpytatelný výraz schovávající se za nedefinovatelným křivým úsměvem vystát. Kolik z celé jeho slávy způsobil fakt, že byl Fangio doslova bitvou tvrzený z dob před dvaceti lety, kdy jezdil tisícikilometrové tratě přes jihoamerické pampy? Uměl vydržet a jednoduše se dokázal koncentrovat déle než ostatní jezdci. Závody Grand Prix v té době běžně trvaly kolem tří hodin. Dalším tvrdým oříškem byl José Froilán Gonzales, jiný argentinský jezdec z padesátých let. Pro své fanoušky byl ‘Pampas Bull‘ – býk jihoamerických stepí, pro své kolegy byl ovšem ‘Fat head‘ – Naditá hlava. Měl podobnou pověst jako Juan Manuel Fangio, ale nebyl ani zdaleka tak rychlý jezdec.
Další otázkou je, jak velká část Fangiova úspěchu byla podpořena jeho legendárními malými pilulkami? Zlý jazykové o nich říkali, že jsou plné kokainu. Ti uctivější tvrdili, že jsou vyrobeny z domorodého argentinského povzbuzovače ‘Yerba Maté‘. A kolik z toho má na svědomí pouhá skutečnost, že se nezabýval závody sportovních aut, tak jako ostatní jezdci? Veškerou energii soustřeďoval na závody jednomístných vozů, ve kterých si byl jistý, že je nejlepší. Fangio byl vždy vlídný, zdrženlivý a vystupoval přehnaně zdvořile. Proto pro nás tyto otázky zůstávají hádankou. Jeho vzpomínky jsou vášnivé a zároveň uvolněné, nevyvolávající nesouhlas. Například o své první výhře v Grand Prix v Barceloně, roku 1951, řekl: „Když jsem opouštěl box po servisní zastávce, byl jsem stále ve vedení a vyhrál.“ Po jedné z úspěšných sezón se nechal slyšet: „Když jsem byl zpátky v garáži, ruce plné mastnoty a oleje, pocítil jsem úlevu… Bylo zde riziko, že mi sláva stoupne do hlavy, ale vždy jsem zůstal naprosto sám sebou.“ Dokonce když byl v roce 1958 unesen Kubánskými povstalci, konkrétně se jednalo o Castrovo hnutí 26. července, vyvolalo to jisté vzrušení. Ale ne zas tak velké, jak by se asi patřilo. Se svými únosci strávil poklidné dva dny a poté byl propuštěn. Následně se dostal do americké televize, což mu přidalo na jeho pověsti celebrity. Fangio k události řekl: „Televize byla ochotná zaplatit mi tisíc dolarů za desetiminutové vystoupení v pořadu Eda Sullivana spolu s Jackem Dempseym.“
Jeho soukromý život byl, nehledě na okolní události, na první pohled rezervovaný. Ano, možná že měl úlet s Evitou Perón, ale dvacet let žil docela monogamně s Bebou Espinosa. Beba byla rozvedená prsatá černovláska s kadeřavými vlasy. Její exmanžel byl farmář, pěstitel brambor. S Fangiem měla nelegitimního syna. Fangio o ní řekl, že měl po celý svůj život po boku velmi silnou ženu. Když ale nešly věci zrovna podle jeho představ, odešel od ní. Stejně tak jako před lety odešel z Alfy Romeo a Ferrari. „Řekla, že jestli s ní nechci být, ať odejdu. A tak jsem šel,“ dodal k jejich rozchodu Fangio. A tady to jasně vidíte. Jediné věci, pro které žil a choval neutuchající vášeň, bylo řízení závodních vozů a vítězství. Bylo to v polovině padesátých let, let Mercedesu, které pro něj představoval ideální stav. V roce 1954 vyhrál šest z devíti závodů šampionátu pro německý tým. V následující sezóně 1955 zvítězil ve čtyřech ze sedmi závodů.
Moss také poznal, že Mercedes jako tým, je na svém vrcholu. Popravdě se nikdy zcela nevzpamatoval z raného setkání s mechanikem Mercedesu, který k němu přišel a přinesl mu umyvadlo s teplou vodou, mýdlem a malý ručník přímo na dráhu tréninkové trati, kde zrovna zastavil svůj vůz. Stál tam uprostřed ničeho jen proto, aby ze sebe Moss mohl spláchnou špínu a brzdový prach. Dokonce galantně srazil podpatky k sobě. Podobná situace nastala, když Moss vyjádřil preferenci pro volant se třemi rameny namísto čtyř. Následující den, jako mávnutím kouzelné proutku, byl beze slova v jeho voze namontován volant se třemi rameny.
Bylo to období, kdy se Moss odevzdal do péče Fangia. Jezdil doslova a do písmene v jeho stopách a starý muž mu předával své znalosti a dovednosti. Jeden z pozorovatelů okomentoval jejich jízdu slovy, že Moss jede v tak blízkém závěsu za Fangiem, že to z některých úhlů pohledu vypadá, jakoby si stuttgarský tým pořídil osmikolku. Někteří je označovali výrazem ‘vláček‘. Tento spojený dlouhán značky Mercedes působil Neubauerovi neutuchající pálení žáhy. Jedna věc byla, že Moss při těsné jízdě za Fangiem sbíral kameny a kousky tratě odletující od zadních kol jeho vozu. A věc druhá. Co kdyby Fangio udělal chybu a oba je dostal z tratě? Moss měl na tuto otázku jednoduchou a stručnou odpověď. „Fangio chyby nedělá!“ A skutečně, žádný z řidičů, který kdy sedl za volant závodního vozu, neudělal méně chyb než slavný Fangio. Velmi často byli Moss a Fangio jediní jezdci ve stejném kole. Jezdili zapřaženi za sebou díky svým výjimečným řidičským schopnostem a mimořádným schopnostem svých vozů, zatímco Gonzales a Hawthorn se s vozy Ferrari Tipo 625s ploužili někde vzadu v průběhu trati. Čas od času se ale i jim poštěstilo.
