Michael Schumacher na druhou stranu nebyl ani trochu tak charismatický jako Senna a ani trochu tak podivínský. Přes všechnu svou oddanost, genialitu a přímočarost mimo závodní trať, se zapsal jako specialista. Specialista s bezohlednou kontrastní zápornou kvalitou a výrazným talentem pro klamání sebe samotného. Hrozilo, že jeho kolosální a monomaniakální úspěšnost sama o sobě zničí popularitu Formule 1 jak mezi veřejností, tak mezi sponzory a odradí kohokoliv s úctou pro fair play nebo kohokoliv se sportovním duchem. Čím více vyhrával, tím menší se to zdálo mít hodnotu. Tohle se často stává hráčům nebo týmům, kteří chtějí vyhrávat bez ohledu na to, co na to řeknou fanoušci, nebo těm, z jejichž osobností vyzařuje nesympatie: Jejich sportovní nepřemožitelnost je dělá osobně zranitelnými.
Po svém návratu do Formule 1 do týmu Mercedes v roce 2010 sice Michael žádné oslnivé jezdecké úspěchy nezopakoval, ale zcela určitě se významně podílel na vyladění Stříbrných Šípů na úroveň, která následně umožnila Nico Rosbergovi a Lewisu Hamiltonovi ovládnout šampionát . Během svého druhého působení ve Formuli 1 navíc Schumacher působil velmi vyzrále a ukázněně, což mu pomohlo získat spoustu nových fanoušků a ještě více upevnit svoji pozici legendy Formule 1. S o to větším hororem pak svět přijal o Vánocích 2013 novinku o jeho lyžařské nehodě, po které se Michael neprobral z komatu.
