123. Dva mladí kohouti a Hill

Schumacher a Villeneuve, dva mladí kohouti, se ve skutečnosti sblížili na předposledním závodě sezóny v Portugalsku. Villeneuve, ve stylu svého otce Gillese, předvedl fantastický manévr a po vnějším okraji předjel Schumachera v zatáčce, která vedla na hlavní rovinu okruhu. Tento bravurní tah byl oceněn všemi kromě Hilla, který si domů odvážel druhé místo. Na titul mu scházel jeden bod. Nakonec to mělo šťastný konec a Hill na posledním závodě sezóny v Suzuce předvedl z jakého je těsta a závod bezkonkurenčně vyhrál. A tím vyrál i celý šampionát. Několik sportovních sucharů (mezi nimiž byl i Niki Lauda) poznamenalo, že mohl Hill svou práci odvézt dříve, lépe a účinněji, když měl k dispozici bez pochyby nejlepší vůz z celého startovního pole. V moderním motoristickém světě je dobré auto nezbytným předpokladem k získání titulu šampióna. Prostě ho mít musíte, pokud ovšem nejste tak dobří jako Denny Hulme v šedesátém sedmém roce nebo Alain Prost v osmdesátém šestém.

Damon Hill vyvinul nadlidské úsilí a nakonec potvrdil své kvality. Jeho úleva byla obrovská. „Popsal bych to takto, je to jako by vás pustili z místnosti, ve které jste byli zamčení“, řekl Hill. Frank Williams, který ho v září nemilosrdně podtrhnul, si mohl dovolit být v říjnu velkorysý. „Ovládl šampionát“, řekl rozvážně. A potom, s přístupem, jenž téměř připomínal sentiment, popsal Hilla jako „vzácný druh gentlemana“. „Téměř nikdy jsem ho neviděl naštvaného a už vůbec nikdy jsem neviděl, že by se urazil. Damon šplhal nahoru čtyři roky a dokonale si zasloužil stanout na vrcholu.“ Na papíře to vypadalo ne jinak, než že dominoval v celé sezóně. Vyhrál polovinu závodů, devětkrát zvítězil v kvalifikaci a zajel pět nejrychlejších kol. Jeho titul se stal triumfem důstojné odolnosti a odmítnutím, aby potřeba vyhrát poškodila jeho lidskost. Svým způsobem to byl úspěch, každým coulem tak zasloužený a houževnatý, jako každý z úspěchů jeho otce.

Villeneuve v roce 1997 vyhrál šampionát ve voze Williams FW19 a udržel tak naživu obrázek syna, který také dokáže zazářit. Michael Schumacher byl už blízko k vozu nastavenému ke své spokojenosti, ale byl diskvalifikován z celého šampionátu za to, že se záměrně snažil vytlačit Villeneuvea z trati na posledním závodě v Jerezu. Následně ale začal celý projekt jménem Jacques Villeneuve upadat. V jeho prvních několika letech působení ve Formuli 1 byl vyvoláván jako Gilles Villeneuve mladší s podtextem „tvrdý oříšek“, který zapůsobil dokonce i na Stirlinga Mosse. „Myslím, že Jacques podědil svůj um po svém otci – když jel na ostří nože s Damonem, nedaroval mu ani píď“, vyprávěl tento velký muž. „Choval se na svůj věk vyspěleji.“ Problém byl však ten, že po triumfu z roku 1997 už nikdy nezvítězil v žádné Grand Prix. Williams přestával být úspěšným a Villeneuve podepsal kvůli penězům kontrakt s BAR (jeho hodnota byla 13 miliónů liber). Ovšem tento tým nebyl ani McLaren ani Ferrari a ani se jedním z nich nikdy neměl stát.

Disponoval Villeneuve nějakým nadměrným talentem, který se vytratil následkem některých špatných počinů v kariéře? Nebo to byl dar, který byl přeceněn v okamžiku, kdy se předvedl v neporazitelném autě? Jacques rozhodně přetrumfnul svého otce tím, že vyhrál titul mistra světa. Ovšem zbytek svého času, jak se zdálo, věnoval handrkování se se svými kolegy (Heinze-Haralda Fretzena označil ´troskou´; Jenson Button byl podle něj zase chabý týmový kolega), vytvářením bezcenných hudebních alb (Private Paradise, 2007) a zapojením se do svobodných sdružení dobrých vín („Napijete se a hned poznáte, co vám vtéká do úst“).