Mille Miglia, 9. dubna 1932
Guiseppe Campari byl nezpochybnitelným králem Mille Miglia. Zvítězil roku 1928 a 1929, roku 1930 byl třetí a roku 1931 druhý. A tak se očekávalo, že i roku 1932 předvede odvážnou show. Obzvlášť pak proto, že seděl za volantem Alfy Romeo, která v té době ovládala všechny závody. V posledních letech se závod Mille Miglia prakticky proměnil v závody Alfy, jež v roce 1932 poskytla téměř polovinu ze zúčastněných 88 automobilů. Jel v nich například Giuseppe Campari, Rudolf Caracciola, Baconin Borzacchini a Tazio Nuvolari. V Alfách týmu Scuderia Ferrari, kterou založil Enzo Ferrari, jeli závodníci jako Pietro a Mario Ghersi, Giulio Ramponi, Carlo Trossi, Antonio Brivio a Piero Taruffi. Jediný, kdo v týmu chyběl, byl Luigi Arcangeli, jenž zahynul v Monze při tréninku na italskou Grand Prix o rok dříve. Vážnými rivaly týmu Alfy byl Achille Varzi v Bugatti i Strazza a Gismondi s Lancií Lambda. Za zmínku však stojí také skupinka anglických aristokratů, kupříkladu Lord de Clifford v 750cc MG Midgetu a ctihodný Brian Lewis (později Lord Essendon) s Talbotem 105.
Na prvním úseku do Boloně se vedení chopil Nuvolari, stíhaný Varzim a Caracciolou s rozdílem pouhých pěti sekund. Všichni tři se řítili průměrnou rychlostí 160 km/h. Jakmile však trasa zamířila do hor, Varzi prorazil nádrž a musel odstoupit. Při příjezdu do Florencie Pietro Ghersi nezvládl zatáčku, vrazil do pouliční lampy a poslal svůj automobil do šrotu. O pár minut později jásající dav zdravil vítěze z roku 1930 Nuvolariho. Ten v tu chvíli na vteřinu povolil v pozornosti, což se ukázalo jako dostatečně dlouhá doba na to, aby naboural do stromu, pouhých pár metrů od Ghersiho vraku. Dopad nehody byl tak obrovský, že Nuvolariho spolujezdec Gianbattista Guidotti zůstal v bezvědomí. Když konečně přišel k sobě, po Nuvolarim se slehla zem a on si uvědomil, že leží na nosítkách a kamsi jej odnášejí čtyři zlověstně vypadající postavy v dlouhých vlajících pláštích s kapucemi. Jen napůl při smyslech nabyl dojmu, že je unášen Ku Klux Klanem, zavřel tedy oči a předstíral, že je mrtvý. Později se dozvěděl, že jeho „únosci“ byla ve skutečnosti skupinka nezištných florentských mnichů, kteří se jej snažili dopravit do kláštera pro lékařskou pomoc.
Další z časných nehod se přihodila Giacomovi Ragnolimu ve Fiatu, který na tomto závodě zažil svou premiéru. Když mířil z Boloně směrem na jih na cestě do Florencie, jeho vůz uklouzl v zatáčce. Ragnoli vyvázl nezraněn a rovnou si to zamířil do hotelu, který stál jen pár kroků od místa jeho nehody, kde do sebe vyklopil několik brandy. Následujícího roku jeho vůz selhal na přesně tom samém místě…
Z Florencie jel v čele Caracciola před Camparim a Taruffim. Pozice zůstaly nezměněny až do Říma, kde se Campari a Taruffi pouze přehodili. Při přejezdu přes Apeniny Caracciola ztratil cenný čas, neboť musel několikrát zastavit, aby upravil přehřívající se brzdy. Když dorazil do Terni, byl jeho náskok nad Taruffim jen minutový, před Camparim dvouminutový. Campari ucítil oslnivou vůni dalšího vítězství, předjel Taruffiho, a v Perugii byl jen o 35 sekund za Caracciolou. Borzacchini se posunul na třetí místo. Statný Campari nakonec na jadranské pobřeží dorazil jako první. Jízda po klikatých silnicích si však vyžádala své, a tak se Campari rozhodl přenechat na chvíli řízení svému mechanikovi, Sozzimu, aby mohl vydechnout a připravit se na poslední útok. Nedlouho na to, poblíž Ancony, namířil Sozzi Alfu do zdi, a tak sebe i Campariho vyřadil ze závodu. Campari pochopitelně zvrat nepřivítal s nadšením a nešťastného Sozziho honil s kladivem v ruce, které našel v soupravě nářadí. Sozzi měl štěstí, že běhak výrazněji lépe než řídil.
Campariho lapálie posunuly do vedení Borzacchiniho. Ten získal desetiminutový náskok před oslabeným Caracciolou, jenž navíc brzy vypadl se zlomeným rámem. Alfa Taruffiho a Eugenia Sieny se držela, nakonec ale poblíž Boloně podlehla prasklému pístu, což umožnilo Trossimu a Briviovi nárokovat si třetí příčku a nakonec dokončit závod 15 minut za vítězem. Do Brescie zvládlo dojet celkem 42 automobilů. Alfa zaplnila devět z deseti čelních příček, z jiných vozů pak jen Lancie dua jezdců Strazza a Gismondiho na sedmém místě. Na 25. příčce dojel ctěný Brian Lewis, který musel po dlouhém zdržení kvůli špatné odbočce navíc ještě zaplácnout díru v nádrži žvýkačkou.
Přípitek tedy té noci v Brescii náležel Borzacchinimu. Campari mohl klidu dostát pouze s vnitřním ospravedlněním, že vítězství mělo patřit jemu.
