Jim Clark

Skot James (známý jako) Jim Clark se narodil 4. března 1936 v Kilmany ve Skotsku. Byl výjimečně všestranným jezdcem, který závodil nejen v F1, ale také v sériích sportovních či cestovních aut. V zimě většinou utíkal ze studené Evropy a působil v Tasman Cupu, který dokázal vyhrát dokonce třikrát, v letech 1965, 1967 a 1968. Jeho jméno je spojeno zejména s Lotusem a pro první titul v sérii si dojel s 32B-Climax. V mistrovských letech si v Austrálii a na Novém Zélandu připsal vždy čtyři vítězství, v roce 1968 je získal s legendárním Lotusem 49 T-Ford Cosworth DFW. V té době už měl za sebou také dva tituly ve Formuli 1 z let 1963 a 1965.

Po třetím vítězství v Tasman Cupu však Jimovi zbýval pouhý měsíc života, když se 7. dubna toho roku zabil při nehodě na Hockenheimringu. Původně měl toho dne jet závod BOAC 1000km v Brand Hatch, ale rozhodl se pro nepodstatný závod F2 v Německu. V pátém kole Clarkův Lotus vyletěl v rychlosti 240 km/h z trati do shluku stromů a Skot na místě zemřel. Bylo mu pouhých 32 let.

I za tuto krátkou kariéru se však stal legendou. Začínal v několika místních závodech a jezdil se svým vlastním Sunbeam Talbotem. Později řídil v národních závodech také Jaguar D-Type a Porsche, se kterými dokázal vyhrát 18 závodů. Jim se poté přesunul za volant Lotusu Elite a v roce 1958 přišel zlom v jeho kariéře, když jel závod v Brands Hatch. Na startu byl také majitel Lotusu Colin Chapman, který nakonec závod vyhrál. Clark sice nedojel, když trefil pomalejší auto, ale udělal na Chapmana velký dojem a ten Jima pozval do týmu Lotus Formula Junior. Skot si vedl skvěle a ještě toho roku jel s Lotusem 18 Velkou cenu Holandska, kde kvůli problémům s motorem musel ze čtvrtého místa odstoupit.

V roce 1961 si zvykal na auto i na prostředí, ale do další sezony Clark vtrhl jako uragán. Vyhrál závody v Belgii, Británii a USA a celkově získal druhé místo za Grahamem Hillem. V roce 1963 však triumfoval nevídaným způsobem. S Lotusem 25-Climax získal sedm vítězství a suverénně si zajistil první titul mistra světa před Hillem a Richie Gintherem, kteří se dělili o druhé místo s méně než polovičním počtem bodů. Sezona 1964 začala také skvěle a Jim vyhrál v Holandsku, Belgii a Británii, ale ve druhé polovině roku začaly být s autem problémy, soupeři mu začaly brzy utíkat a titul získal John Surtees s Ferrari. Clark však byl zpět na trůnu o rok později a s Lotusem 33 sezonu ovládl šesti výhrami. Skvělý úspěch zaznamenal i v Indianalipos 500, kde si dojel pro první místo.

Rok 1966 byl prvním, kdy F1 přešla na třílitrové motory a mnohé týmy měli plné ruce práce s jejich obstaráním. Platilo to i pro Lotus. Chapman se nejprve nemínil vzdát Climaxů, ale nakonec se dohodl s BRM. Motory nebyly dobré, v podstatě to byly dva 1.5litrové osmiválce spojené dohromady, ale Jim dokázal vyhrát v USA. V sezoně však kraloval Jack Brabham se svým vlastním Brabhamem-Repco.

V roce 1967 Chapmanův tým získal motory DFV a s Lotusem 49 Jim vyhrál hned jejich premiérový závod v Holandsku. Výhry si připsal ještě v Británii, USA a Mexiku, ale stačilo to pouze na třetí místo za oběma Brabhamy, Denny Hulme získal titul a Jack druhé místo. Na Nový rok 1968 Jim vyhrál v Jižní Africe a připsal si své 25. vítězství v F1, čímž překonal rekord Juana Manuela Fangia. Více toho už ale nestihl, když v dubnu přišla osudná nehoda v Německu.