Narodil se jako Baconin Francesco Domenico Borzacchini 28. září 1898 v italském Terni a jméno dostal po ruském anarchistovi Mikhailu Bakunikovi, jehož otec obdivoval. Ve čtrnácti letech začal pracovat v místní autodílně a po službě v armádě za první světové války ho začalo silně přitahovat závodění. Nejprve závodil na motorkách a později přesedlal k závodním autům. V roce 1923 za volantem Ansalda 4CS vyhrál svoji třídu v závodě Coppa Della Mengara. Jeho dalším vozem byl francouzský Salmson, se kterým se Borzacchinimu velmi dařilo, přestože auto nemělo diferenciál a bylo vybaveno naprosto šíleným podvozkem, který nebyl schopen tlumit nerovnosti povrchu. V následujících dvou letech s ním dokázal vyhrát tři závody a celkem desetkrát ovládl svoji třídu včetně Targy Florio v letech 1926–27.
Tyto výkony mu zajistily pozvánku k Maserati, kde měl k dispozici kvalitnější vozy a ihned začal prokazovat své kvality. V roce 1927 vyhrál závody Terni-Passo della Somma a Coppa della Collina Pistoiese a v příští sezóně přidal vítězství v Coppa Gallenga. V září 1929 se v Cremoně pokusil překonat světový rekord na 10 km – a podařilo se: s šestnáctiválcovým Maserati V4 dosáhl průměrné rychlosti 152,9 mph. S Maserati 1700 Tipo Monza následně získal skvělé celkové druhé místo ve Velké ceně Tripolisu za krajanem Gastonem Brilli-Perim s Talbotem a vyhrál svou třídu. O rok později tady již s vynikajícím dvanáctiválcem triumfoval, vedle Brilli-Periho porazil také jeho týmového kolegu Clemente Biondettiho stejně jako Luigiho Arcangeliho s Maserati 2 000 a dojel si pro své první velké vítězství. Maserati to zkoušelo také v závodě Indianapolis 500, kde se s autem s revolučně řešenou aerodynamikou dávaly Baconinovi slušné šance, ale musel odstoupit již po třech kolech. V témže roce si pod tíhou Mussoliniho fašistického režimu změnil jméno a od té doby závodil jako Mario Umberto.
Následně přišla nabídka z Alfy Romeo, kterou Borzacchini nemohl odmítnout. Jeho prvním startem v nových barvách byl závod Pontedecimo-Giovi, kde za volantem 6C předčil všechny superhvězdy – Tazia Nuvolariho, Giuseppe Campariho i Achille Varziho, dojel si pro prvenství a skvěle se tak v Alfě uvedl. V roce 1931 poprvé startoval v Mille Miglia, kde byla Alfa se svými hvězdami největším favoritem. V jednu chvíli Borzacchini vedl s náskokem osmnácti minut na Mercedes-Benz SSKL Rudolfa Caraccioly, ale jakmile se jezdci dostali na delší roviny, dominovala síla Mercedesů. Caracciola zvítězil a čest Alfy zachraňoval Campari na druhém místě. Borzacchini musel celkem jedenáctkrát měnit pneumatiku a nakonec kousek před cílem naboural. Jinak to však pro něj byl velmi dobrý rok: vyhrál svou třídu v Targa Florio, s 8C Monza získal druhá místa ve Velkých cenách Itálie, Francie a Belgie a za volantem Alfy 2 000 zvítězil v závodě Circuito Principe Piemonte v Avallenu.
Sezónu 1932 začal druhými místy ve Francouzské VC a v Coppa Ciano, kde v obou případech zvítězil Tazio Nuvolari a následně dojel třetí v Německu za Nuvolarim a vítězným Caracciolou. Pak byla na programu Mille Miglia, kde si Borzacchini společně s Amedeem Bignamim za volantem 8C 2 300 dojeli pro vítězství, patnáct minut před nejbližšími pronásledovateli, posádkou Scarfiotti- D’Ippolito.
V roce 1933 se se po tříleté odmlce opět jela VC v Lybii a Mussolini se ji rozhodl spojit s národní loterií. Nuvolari, Varzi a Borzacchi se dohodli se třemi držiteli tiketů, že jeden z nich zvítězí a výhru si rozdělí. Tak se také stalo, první byl v cíli Achille Varzi, Nuvolari dojel druhý a Borzacchini nedokončil. Výhru rozdělili na šest rovných dílů a každý z nich byl o více než 60 tisíc dolarů bohatší.
Ale 10. září 1933 se do historie automobilového závodění zapsalo jako jeden z nejčernějších dnů. V Monze zahynuli hned tři jezdci, mezi nimi i Banconin Borzacchini. Závod byl rozdělen na tři rozjezdy a ve druhém z nich Borzacchini havaroval společně s Giuseppem Camparim. Campari zemřel pod svou Alfou P3, která se na něj převrátila, Borzacchini byl ze svého Maserati vyhozen, narazil do stromu a svým zraněním podlehl v místní nemocnici zanedlouho poté. Bylo mu 34 let. Ve finálové jízdě navíc zahynul třetí jezdec, kterým byl polský hrabě Stanislas Czaykowski.