Na začátku 70. Alain Prost závodil na motokárách. Už v tuhle dobu možná někoho mohlo napadnout, že se dívá na někoho výjimečného, ale nikdo nemohl tušit, že se tenhle kudrnatý mladík stane třetím nejúspěšnějším jezdcem historie za Michaelem Schumacherem a Juanem Manuelem Fangiem.
Prostovo působení v motokárách vyústilo v titul mistra světa v roce 1973. O šest let později získal titul mistra Evropy ve Formuli 3, když s Martini Mk27-Renault přidával jedno vítězství za druhým. O jeho talentu se již vědělo a přišla nabídka z McLarenu na testování, při kterém byl Prost tak fantastický, že s ním podepsali smlouvu přímo na místě.
V roce 1980 tedy odstartoval svou kariéru v F1. První sezona nebyla žádným zázrakem a s auty McLaren M29B, C a M30-Ford, která nebyla vůbec dobrá, Prost za celou sezonu zvládl získat jen páté místo v Brazílii.
Pro další sezonu získal Prosta Renault a v týmu byl s Reném Arnouxem. Alainovo první vítězství přišlo na domácí půdě v Dijonu. S autem to pořád ale nebylo ono a na útok na titul pomýšlet nemohl, i když dokázal vyhrát ještě v Holandsku a Itálii. Stačilo to pouze na celkové páté místo. Renault 30B nebyl v roce 1982 o tolik lepší, ale Prost se přesto začal prosazovat. Nejprve zaznamenal vítězství v Jižní Africe a Brazílii a s nespolehlivým autem do konce sezony vyhrál ještě ve Francii, Belgii, Británii a Rakousku. Ale ani to na titul nebylo dost dobré, i když Alain vedl pořadí většinu roku. Silným závěrem mu doslova vyrval pohár z rukou Nelson Piquet a porazil ho o dva body.
A to bylo v Renaultu vše. Alainovo působení u týmu mělo bouřlivý konec, když se pohádal s vedením a pro příští sezonu se vrátil k McLarenu, který začal používat nový motor od Porsche. Ten se ukázal být dobrou volbou, když Prost vyhrál sedm VC a týmový kolega Niki Lauda pět. Rakušan však získat titul o půl bodu, protože při Prostově vítězství v silném dešti v Monaku byl udělen pouze poloviční počet bodů.
Sezona 1985 však byla Prostova. Vyhrál pět závodů a stal se prvním francouzským mistrem světa ve Formuli 1. Další rok hned titul obhájil. V roce 1987 byl limitován nedostatky motoru TAG-Porsche, získal jen tři vítězství. Titul získal opět Piquet, ale Alain alespoň překonal letitý rekord Jackie Stewarta a jeho 27 vítězných Velkých cen.
V roce 1988 se do týmu přes Toleman a Lotus dostal Ayrton Senna a McLaren začal používat motory Honda. Tihle dva vytvořili pravděpodobně nejsilnější dvojici v historii. Auta byla skvělá a v kombinaci s uměním dvou mistrů byl McLaren na vrcholu a tým toho roku vyhrál 15 ze 16 závodů.
Názory Prosta a Senny se ale brzy začaly rozcházet. Prost toho měl dost a oznámil týmovému šéfovi Ronu Dennisovi, že po sezoně končí. Dennis se mu to snažil rozmluvit, ale Alain nepřijal ani jeho nabídku ročního volna s plným platem.
Spory mezi jezdci se celou sezonu stupňovaly, až přišel závod v Japonsku. Senna potřeboval zvítězit a při vjezdu do šikany ve 47. kole zkusil na Prosta ambiciózní předjížděcí manévr, ale ten mu přivřel dveře. Auta do sebe narazila a vyjela z trati. Pro Prosta to znamenalo konec, ale Senna se vrátil do závodu a dokázal vyhrát. Později byl ale diskvalifikován za to, že se na trať nevrátil ve stejném místě a titul připadl Prostovi.
Alain tedy po sezoně opustil McLaren a podepsal smlouvu s nevýrazným Ferrari, které se však díky jeho příchodu zařadilo mezi vážné uchazeče o titul. Alain do předposledního závodu sezony vyrážel se slušnou šancí na svůj čtvrtý titul, když předtím vyhrál v Brazílii, Mexiku, Francii, Británii a Španělsku. Senna to ale viděl jinak. Vytlačil v první zatáčce Prostovo Ferrari z trati a naděje vzaly za své. Mnoho lidí věřilo, že za to měl být Senna diskvalifikován, ale z nějakého důvodu vše u komise prošlo a titul získal Brazilec.
Ferrari 642 ani 643 nebyly v sezoně 1991 vůbec dobré a Prost ani kolega Jean Alesi nevyhráli jediný závod. V týmu to navíc jiskřilo, když Alain veřejně auta kritizoval a přirovnával je k náklaďákům. To bylo pro Ferrari příliš a nebylo překvapením, že dostal vyhazov, takže v posledním závodě sezony v Austrálii ani nestartoval.
Prost poté testoval u Ligieru, ale JS35-Lamborghini ho nijak neohromilo, a proto se rozhodl v další sezoně nezávodit: místo toho se stal televizním komentátorem. Za volant se ale v roce 1993 vrátil, tentokrát v barvách Williamsu, se kterým vyhrál sedm závodů a svůj čtvrtý titul, s náskokem 26 bodů před Sennou. Pak pověsil helmu na hřebík.
V roce 1996 Prost založil vlastní tým, který se usídlil blízko okruhu v Magny-Cours. V roce 1997 zaznamenali několik nadějných výsledků: Olivier Panis skončil v prvním závodě s Prostem JS45-Mugen v Austrálii pátý. V Brazílii byl dokonce třetí a ve Španělsku druhý. Pak šly ale výkony dolů a už tam zůstaly. Tým se držel až do roku 2001, kdy Alain jeho působení ukončil.
V roce 2003 se malý šampion rozhodl jezdit za Toyotu v Anderos Trophy. Poprvé sérii vyhrál v roce 2007 a titul obhájil v další sezoně, kdy svou závodní kariéru začal jeho syn Nicholas.