Grand Prix Tripolis, 7. května 1933
Velká Cena Tripolisu v roce 1933 by měla být vzpomínána pro chrabrou – a tragickou – poslední jízdu elegantního Angličana, Sira Henryho „Tima“ Birkina. Namísto toho se však do historie zapsala kvůli skandálu s manipulováním výsledku závodu. Vedoucí italští jezdci totiž údajně zmanipulovali závod kvůli podílu z výhry ve státní loterii.
Nově otevřený okruh Melaha v Tripolisu byl dlouhý 14 kilometrů a nejrychlejší na světě. Rychlost přes 220 kilometrů v hodině zde nebyla ničím neobvyklým. Kolonie Libye náležela Itálii, a Mussolini, velký fanoušek motosportu, chtěl proto pro okruh a závod největší možnou publicitu. Maršál Balbo, nový guvernér Libye, tedy uspořádal národní loterii souběžnou s velkou cenou. Lístky se v Itálii prodávaly měsíce před samotným závodem. Za pouhých pár lir mohli sázkaři vyhrát až sedm a půl milionu lir, tedy zhruba 80 000 liber. Šlo tedy o na tehdejší poměry opravdu velké peníze. Tři dny před závodem se vylosovalo i 30 šťastných lístků, každý se jménem jednoho ze závodníků.
V předvečer závodu zaklepal na dveře hotelového pokoje Achilla Varziho zavalitý holohlavý gentleman. Představil se jako Enrico Rivio, obchodník se dřevem z Pisy. Vysvětlil, že vsadil na los s číslem Varziho vozu, a požádal tedy Varziho, aby závod vyhrál. Varzi slíbil, že udělá, co bude v jeho silách, příliš ale nechápal, proč pan Rivio cestuje z Pisy až do Tripolisu, aby mu sdělil jen tohle. Pak ovšem Rivio vyložil karty na stůl: pokud Varzi závod vyhraje, může si ponechat polovinu výhry. Pro efekt předložil i dokument, podepsaný svým právním zástupcem. Varzi nedal žádný pevný slib, jakmile však jeho nečekaný host odešel, zavolal svému starému rivalovi a příteli, Taziovi Nuvolarimu.
Teplota v den závodu dosahovala více než 37 stupňů. Okruh byl popsán jako bílá stuha táhnoucí se palmami a žlutým pískem. Hlavní tribunu okupovala zářící směsice italské honorace a arabských šejků, zatímco ve zvláštním boxu poblíž pobývalo 30 lidí všech vrstev, všichni svírající lístky, své jízdenky do země bohatých. Seděl zde řezník z Milána, stará dáma z Florencie, student, baron, který zažil těžké časy… a pak pan Rivio s pleší lesknoucí se potem a tváří rudou horkem a očekáváním.
Maršál Balbo nechal slavnostně a okázale odstartovat třicet soutěžících, namísto očekávané nadvlády Italů se však do čela dostalo Birkinovo soukromé zelené Maserati, a to před Nuvolarim v Alfě, Guiseppem Camparim v Maserati a Varzim v Bugatti. V pátém kole z třiceti se do vedení dostal Campari a Birkina předjel i Nuvolari. Varzi byl za vedoucím závodníkem pozadu o 57 sekund. Pan Rivio již nadzdvihoval obočí. Ve dvanáctém kole vedl Campari o devět vteřin nad Nuvolarim, třetí místo pak jel Baconin Borzacchini a čtvrtý Tim Birkin. Varzi si o moc nepolepšil.
Ve čtrnáctém kole Campari zastavil v boxu aby natankoval, čímž pustil do vedení Nuvolariho. Následně zastavil znovu, protože se nádrž Maserati uvolnila. Ztratil 15 minut, zatímco nádrž utahovali lanem, a i když se do soutěže vrátil, brzy nato vypadl. Krátce poté jej spatřili, jak smutky utápí v láhvi Chianti. Druhý Birkin tankoval v šestnáctém kole. Maserati vyslalo jen jednoho mechanika, aby obsloužil jak Birkina, tak Campariho, a protože jel Birkin jako soukromník, Campari využil příležitosti a mechanika si uzurpoval. Birkin tak zkusil využít služeb jednoho z místních techniků. Ten byl však takový opilec, že celý závod prospal pod palmami. Birkin si statečně vypomohl sám, stálo ho to ovšem dvě pozice a propad na čtvrté místo.
Ve dvou třetinách závodu se Nuvolariho náskok znatelně snížil před Borzacchinim a Louisem Chironem. Poté se posunul i Varzi a v pětadvacátém kole již jel jako třetí, když Chiron a Birkin počínali stagnovat. Jeho Bugatti nicméně vydávalo hrozivé zvuky. Odešly dva válce a automobil zpomaloval. Zastavit se na opravu by jej připravilo o jakoukoliv reálnou šanci na výhru. Pan Rivio v tu chvíli jistě musel již trhat svůj los. Výhra se zdála být těsně na dosah Nuvolarimu.
Až doteď se situace na okruhu jevila relativně normálně, v posledních kolech však došlo k dramatickým zvratům. Jako první, ve 27. kole, Borzacchini nevysvětlitelně zpomalil a neustále zíral za sebe. Následně zatočil tak precizně, že srazil jeden z prázdných barelů na olej. Vůz dostal smyk a praskla mu pneumatika. Borzacchini vypadl ze závodu, zdálo se ale, že mu to příliš nevadilo. Nuvolari najel do posledního kola s vedením 30 sekund před Varzim, půl kilometru před cílem se však i on začal nervózně ohlížet. Jeho Alfa alarmujícím způsobem zpomalila 90 metrů před cílem a nakonec vjela do boxu. Nuvolari vyskočil s křikem: „Není benzín! Není benzín!“ Mechanici mu pospíchali na pomoc, zpoždění ale Varzimu umožnilo dohnat ztrátu. Nuvolari nakonec vůz do cíle dotlačil, nicméně příliš pozdě na to, aby Varzimu zabránil ve vítězství, a to o pouhou desetinu sekundy. Vyčerpaného Varziho nesl na ramenou dav. Jedním z prvních gratulantů byl pan Rivio.
Když téhož večera Varzi, Nuvolari a Borzacchini popíjeli nejluxusnější šampaňské, začaly se šířit pomluvy, že byl závod zmanipulován. Trojice byla jmenována hlavními podezřelími, společně s Camparim a Chironem. Na kvapně sjednané schůzi je dalšího rána předvolala nejvyšší sportovní komise. Jednalo se o tom, jestli mají být diskvalifikováni a má jim být odebrána licence. Vyhazov pěti z nejpřednějších evropských jezdců by ovšem pro motosport představoval osudovou ránu, pětice tak vyvázla pouze s mírným varováním. Pravidla loterie se však do budoucna změnila. Nově se losovalo až pět minut před samotným závodem, když už byli všichni závodníci ve svých vozech.
Pokud Borzacchini s Camparim na závodě vydělali, z bohatství se netěšili dlouho. O čtyři měsíce později oba zahynuli na Grand Prix v Monze, když jejich vozy najely na olejovou skvrnu zanechanou Duesenbergem hraběte Trossiho.
Kontroverzní Grand Prix Tripolis se také stala posledním závodem Birkina. Dokončil jako čestný třetí, když se ale natáhl pro cigaretu, spálil se o horký výfuk svého Maserati. Spálenin si nijak nevšímal až do chvíle, než se o pár týdnů později zanítily. 22. června Birkin zemřel na otravu krve.
