Mnohé závody této rané éry si doslova zahrávaly se životy závodníků, kteří na pouti napříč kontinenty – mnohdy v prostředích, která vůz doposud nikdy nespatřila – museli svádět zanícené boje se špinavými cestami, bahnitým povrchem, proudy řek, až příliš zvědavými strážníky a nekonečnými houfy pouličních psů.
Když už jsme u těch psů, v této době vedla v jejich počtu Francie. Ta ovšem rovněž hrála prim v doposud nevídané míře propagace motosportů. A zde se též roku 1899 odehrála jedna z nejgeniálnějších soutěží mezi chodci, koňmi, bicykly, motocykly a automobily na handicapovém závodě z Paříže do Trouville. Koně s limitem čtrnáct hodin dorazili do cíle jako první a druhý, automobily s tříhodinovým limitem jako třetí a čtvrtý. Chodce tam nejspíš ještě někde potkáme.
Spojené státy tou dobou našly zalíbení v závodech vytrvalostních, z nichž se mnohdy tajil dech. Roku 1902 byl například závodník jménem John Grant Lyman suspendován Americkým automobilovým klubem za odsouzeníhodný zločin překročení povolených pekelných dvaatřiceti kilometrů v hodině během vytrvalostní jízdy na Long Islandu.
První okružní jízda, která stojí za zmínku, Circuit de Ardennes, proběhla roku 1902. Trvalo ale ještě pár let, než se tento druh jízd stal populárním. Okruh samotný mohl svého času dosáhnout až 120 kilometrů, tak jako na německé Kaiserpreis, a jako takový trval hodinu a půl. Uspokojení diváka bažícího po zábavě tedy nebylo zrovna prioritou.
Od skromných počátků závodění se lidé ve jménu sportu stihli dopracovat k velmi zvláštnímu zacházení s automobily – někdy i sotva legálnímu. Vozy byly týrány a namáhány takovým způsobem, který by i Basila Fawltyho přiměl začervenat se, a ocitaly se na závodech, jež můžeme nazvat při nejlepším novátorskými. Jak jinak lze totiž označit závod na okruhu Grand Prix, kde se proti sobě utkala postel s nebesy se zahradní kůlnou?
V tomto seriálu nás čeká přes 60 závodů s podivnými začátky, podivným průběhem i závěrem. A též závody, které jsou… podivné celé. Tak třeba Francouz, který ujel 40 kilometrů pozpátku. Grand Prix, v níž měli vedoucí jezdci takový náskok, že stihli na zastávce i v pohodě pojíst. Čtyřiadvacetihodinový závod v Le Mans s vítězem v podobě vozu zalátovaného žvýkačkou. Nebo kupříkladu jezdec, který zvládl vypít šest láhví šampaňského – jednu láhev na každé zastávce – aby poté slavil vítězství na pětistovce v Indianapolis. Připomeňme si také pár legendárních jmen v roli někdy svolných, někdy spíše bezradných účastníků – Boillot, Nuvolari, Varzi, Farina, Fangio, Brabham, Stewart, Hunt, Mansell, Senna či Schumacher.
Rozhodli jsme se zahrnout i některé z nezapomenutelných rallye pro svá nepochopitelná pravidla a zákazy veskrze bizarní. Závod proti času, kdy zvítězil vůz, který dokázal zdolat určenou trať co nejpomaleji, je skutečně nepopsatelný!
Příjemné čtení!
