Charles Anthony Stanford Brooks se narodil 25. února 1932 v Dukinfieldu v hrabství Cheshire. Závodit začínal ve svých dvaceti letech, když na univerzitě v Manchesteru studoval zubní lékařství. Do roku 1955 jezdil s Healeym nebo Frazer Nashem, poté povýšil do týmu Aston Martin a s DB3 vyhráli s Peterem Collinsem 9 hodin na Goodwoodu. Tony poté sbíral zkušenosti s formulemi a později toho roku startoval v barvách Connaughtu na Sicílii ve Velké ceně Syrakus. Stalo se, co nikdo nečekal, a třiadvacetiletý student, který nikdy předtím neseděl ve Formuli 1, závod vyhrál. Poradil si i s Maserati 250 Gigi Villoresiho a Luigiho Mussa, druhému Mussovi nadělil dokonce dvě minuty.
V roce 1956 to Tony zkoušel u BRM, ale spolupráce neklapala. O rok později se tedy přesunul k Vanwallu, kde byl jezdcem číslo dvě za Stirlingem Mossem. Začal skvěle a v květnu dojel v Monaku druhý za Juanem Manuelem Fangiem. O dva měsíce později startoval s Aston Martinem DBR1/300 v Le Mans, ale potkala ho nehoda. Naštěstí se mu nic nestalo, ale necítil se nejlépe. Ve svém dalším startu v seriálu MS v Aintree se se svým VW4 propadl až na devátou pozici a ve 28. kole přenechal své auto Mossovi, jehož Vanwall měl problémy. Stirling Moss dokázal závod vyhrát a Tony tak získal své první vítězství v F1, i když dělené.
Pro sezónu 1958 byly Vanwally skvěle připravené na bitvu o titul s Ferrari. Dva z prvních tří závodů vyhrál Moss, zatímco Brooks si nepřipsal ani bod. Odpověděl však výhrou v Belgii a dokázal zvítězit ještě v Německu a Itálii, kde Ferrari ukradl výhru před domácím publikem. Z titulu se však nakonec radoval Mike Hawthorn, i když vyhrál jen jeden závod, Mossovi jeho čtyři vítězství stačila pouze na druhé místo a Brooks se svými třemi výhrami skončil třetí. K obhajobě titulu však Mike vůbec nedostal šanci, když začátkem roku 1959 zemřel při nehodě na silnici A3 v Anglii.
V roce 1959 jezdil Tony za Ferrari a hned v prvním závodě v Monacu získal s Dinem 246 druhé místo za Jackem Brabhamem. První vítězství v barvách Ferrari na sebe nenechalo dlouho čekat a Tony před Philem Hillem a Brabhamem vyhrál Velkou cenu v Reims. V Británii sice nedojel, ale v po dalším závodě v Německu na okruhu Avus stál opět na nejvyšším stupni. Tohle bylo Tonyho poslední vítězství v kariéře a ani třetí místo v závěrečném závodě sezony v USA nestačilo na Jacka Brabhama, který získal mistrovský titul o čtyři body před Brooksem.
Na konci sezony Tony odešel od Ferrari, koupil autodílnu ve Weybridge a připojil se k Yeomanu. Jejich Cooper T51-Climax ale nebyl příliš dobrý a Brooks s ním získal jen jedno čtvrté a dvě pátá místa. V příští sezoně působil v BRM, ale ani jejich vůz neútočil na přední místa. Nejlepším Tonyho výsledkem bylo třetí místo v posledním závodě sezony ve Watkins Glen v USA, který byl zároveň jeho posledním v F1 v kariéře.
Po ukončení kariéry se nevěnoval praxi dentisty a stal se i autorizovaným prodejcem Lancie se sídlem právě ve Weybridge.
