Ve zbytku sezóny se mu dařilo více než dobře. Vyhrál holandskou, kanadskou a americkou Grand Prix. Niki Lauda zatím bojoval o život, znetvořený a v otřesných bolestech. O to víc překvapil celý svět, když se 6 týdnů po nehodě posadil zpátky do závodnické sedačky a počínaje závodem v Monze začal nepřetržitě sbírat body. Byl to nadlidský výkon. V říjnu 1976, před posledním závodem sezóny na japonském okruhu Fuji, dělily Hunta a Laudu pouhé tři body. Hunt se nechal slyšet, že pokud by body zůstaly vyrovnané, považoval by za vhodné sdílet s Laudou dohromady titul mistra světa. Oproti tomu Niki Lauda chtěl pouze a jen výhru.
Trénink a kvalifikace proběhly bez problémů. Když se ale jezdci začali rovnat na startovní rošt, spustil se prudký liják, který zaplavoval trať. Start byl odložen a probíhala ostrá diskuze o tom, jestli má závod vůbec odstartovat nebo ne. Nakonec organizátoři podlehli komerčním tlakům a závod odstartovali v nepopsatelných podmínkách. Lauda se v paměti vracel zpátky k tomu, co se stalo naposledy, když závodil v podobných podmínkách. Po jednom kole se vrátil do boxů a skončil. „Vůbec nic jsem neviděl…občas jsem nevěděl, jakým směrem vlastně jedu. Pro mě existují i důležitější věci, než titul mistra světa.“ Vítěz závodu Mario Andretti řekl: „Odjel jsem spousty čtyřiadvaceti hodinových závodů, ale tohle byl pro mě nejdelší závod v mé kariéře. Myslel jsem, že nikdy neskončí.“ Když Hunt na konci závodu vyvrávoral ze svého McLarenu, byl tak desorientovaný, že měl Teddy Mayer potíže mu vysvětlit, že díky třetímu místu si zajistil dostatek bodů na to, aby získal titul šampiona. O několik cigaret a drinků později už byl o něco klidnější: „Pro mě to nebyl tak špatný závod. Většinu času jsem byl vepředu. Auta za mnou dostávala sprchu od mých kol“, dodal.
Hunt oslavoval ještě víc než kdykoliv předtím. Suzy Hunt se stala paní Burtonovou. V únoru roku 1977 byl Hunt Vévodou z Kentu oceněn trofejí Tarmac. Na prezentaci v hotelu Europa v Londýně se objevil v džínech, triku a větrovce. A nikdo s tím nemohl nic dělat. Mnozí doufali, že až vyhraje svůj druhý titul, navštíví krejčího. Nikdo v Británii nemohl vědět, že budou muset počkat dalších šestnáct let, než někdo další získá vytoužený titul světového šampióna pod britskou vlajkou.
