Hawthornova kariéra nebyla v žádném případě tak radostná, optimistická a bez námahy, jakse na první pohled zdálo. Vzpomeňme si na věnování kabinetu plného drinků, který v roce 1959 Charles Forte tak zvesela odhalil. Bylo na tom něco znepokojujícího. Většinu svého mladého života byl Mike Hawthorn na mol. Buď ožralý, nebo se právě chystal napít anebo se zotavoval z předchozího nasávání. Rád se napil a dával přednost pivu. Permanentně měl po ruce nějaký drink nebo alespoň ve své těsné blízkosti, a to navzdory jeho chronickému onemocnění ledvin. Každá cesta na toaletu působila Hawthornovi bolest, jako kdyby čůral štěrk.
S blížícím se závodem to nebylo jiné. Ročník 1955 britské Grand Prix se konal v Aintree. Okruh měřící necelých pět km byl vybudován v rámci slavného dostihového závodiště Aintree Racecourse. Pro Grand Prix byly využité stejné tribuny. Hawthorn jedoucí ve Ferrari 625 neměl dobrý start, kolébal se po trati v takovém stavu, že v polovině závodu odstoupil a prostě odevzdal svůj vůz stájovému kolegovi Eugeniovi Castellottimu. Počasí pro závod v Aintree bylo fantastické. Hawthorn, který vesele závodil v letních Rémách a dusné Monze později vysvětlil novinářům své nečekané odstoupení ze závodu. K situaci se vyjádřil takto: „Bylo jasno, slunečno a extrémní teplo, začal jsem cítit vliv horkého počasí, a proto jsem přenechal svůj vůz Castellottimu“. Ti, kteří s ním soucítili, přisuzovali nedokončení závodu jeho zdravotnímu stavu. Tvrdili, že se začaly znovu ozývat jeho ledviny. Jiní ale poznali, že namísto těžké nemoci měl ve skutečnosti jen masivní kocovinu po probdělé a náročné noci strávené se svou přítelkyní. Noc před závodem si Hawthorn s přítelkyní, se stylovým jménem Moi Kenward, vyrazili a doslova se rozbili. Následující den musel pak čelit následkům za volantem svého závodního vozu, kocovinu nezvládl a raději tedy odstoupil s prohlášením, které si tzv. mohl raději nechat od cesty.
O rok později, když měl Hawthorn závodit v Monacu za tým BRM, se něco podobného stalo znovu. Pro BRM to bylo první vystoupení s jejich novým strojem. Tím byl vůz P25 v zelené barvě, jako na míru stavěný pro Hawthorna. Podle všeho by se dalo očekávat, že by k té události přistupoval s jistou vážností. Ale to byl nesměl být typický Hawthorn. Při cestě na závodiště zahnul do bordelu poblíž Paříže a „nečekaně“ se opil. Společnost mu dělal Neil McNab, vysoký mechanik stáje BRM. Podle McNaba byli oba dva znudění, a tak se úplně nazí vydali do některých okolních pokojů, aby se ujistili, že náhodou nepřichází o nějakou dobrou zábavu. McNab k události dále dodal: „Jen jsme zvedli nějakého chlápka z jeho coury, prohlídli jsme si ji a položili jsme toho chlapa zpátky, což následně vedlo k menším výtržnostem“. McNab a Hawthorn zdrhli a následujícího dne se jim podařilo dojet do Monte Carla. Tam už na ně čekal Raymond Mayes. Ten v té době na počest sira Alfreda Owena vedl tým, ve kterém začínal. Podíval se na pochybnou trosku, která měla být jeho řidičem číslo jedna, a řekl: „Pro Pána Boha, Hawthorne, co s tebou budeme dělat?“. Nedalo se dělat mnoho. Motor vozu se kousnul a Hawthorn v závodě nestartoval. Odebral se odpočívat a zotavovat do tmy.
Zůstal opuštěný a zbyla na něj pouze společnost pošetilého chvástala, kterým nebyl nikdo jiný než Duncan Hamilton. Hamilton přezdívaný „Opilec Duncan“, v originále „Drunken Duncan“, byl znám svými hrdinskými kousky v Jaguaru. A Hawthorn byl ještě více vrtkavý než on. Kolem čtvrté hodiny odpoledne, po párty, která následovala po závodech v Portugalsku roku 1954, se Hawthorn a Hamilton rozhodli vyměnit si nábytek z jedné hotelové ložnice do druhé. Hamilton popsal jejich nápad a celou akci takto: „Otevřeli jsme okna našich ložnic a za pomoci svázaných prostěradel jsem začal spouštět všechen svůj nábytek dolů do Mikovi ložnice. On mi na oplátku pomohl vystrkat všechen jeho nábytek nahoru ke mně, do mého pokoje.“. Nebohý opilec v druhém patře, který se náhodou v tu chvíli podíval ven z okna a celou akci zahlédl, byl přesvědčený, že je v alkoholovém deliriu. To bylo ve chvíli, kdy se kolem jeho okna právě mihlo obrovské křeslo.
