Když Juan Manuel Fangio v srpnu roku 1957 v Nürburgringu získal své poslední a možná největší vítězství, všechny síly byly při něm (jak meteorologické tak i snad nadpřirozené), aby mu dopomohly rozhodnout závod v Nuvolariho stylu. V té době už byl na automobilového závodníka v pokročilém věku. Bylo mu čtyřicet šest let a startovní pole bylo plné soupeřů o polovinu mladších, než byl on sám. Není divu, že dostal přezdívky Starý lišák nebo Starý muž. I ve svém věku si ponechával své názory pro sebe a mluvil, pouze když musel. Jeho vysokým, klidným, koňským hlasem.
Pro své závěrečné vystoupení se vrátil zpět do týmu Maserati, který na tom nebyl finančně nejlépe. Usedl opět za volant vozu, ve kterém odstartoval závodní sezónu tenkrát v roce 1954. Tím vozem bylo nyní již o něco vyvinutější Maserati 250F. Alfa Romeo, v té době, měla blíže k německému stylu a charakteru. Maserati naopak, bylo podle všeho autenticky italské s chaosem sobě vlastním. Tři roky starý model 250F byl v mnoha ohledech definitivní poválečný stroj s motorem vpředu. Byl to dobře vypadající vůz klasického vzhledu s šestiválcovým motorem bez turbo-kompresoru. Jeho konvenční uspořádání Fangiovi vyhovovalo.
A pak tu byl automobil Lancia-Ferrari 801, který v roce 1957 řídil Peter Collins a Mike Hawthorn. Tento vůz byl stejně vyspělý jako zmíněná Alfa Romeo, ale silnější. Navíc v něm závodili a řídili ho mnohem mladší jezdci. Nesmíme zapomenout ani na vozy značky Vanwall, novou britskou naději. Za jejich vyladěním stál mladý inženýr, Colin Chapman, začínající úspěšnou kariéru. Za volantem seděl Stirling Moss. Vanwall zaznamenával skutečný, a pro někoho zároveň znepokojivý pokrok.
Fangio sledoval, jak se na něj jeho soupeři s postupující sezónou dotahují. Po pohodlném startu v Argentině a Monaku měl za sebou najednou několik rivalů. Na francouzské Grand Prix byl stíhán chumlem vozů Ferrari. V tomto závodě si nejrychlejší čas na kolo okruhu připsal Luigi Musso. Na Britské Grand Prix v Aintree vyhrál čím dál více nabuzený Moss a získal tak první vítězství v šampionátu pro stáj Vanwall. Na druhém místě skončil Musso s Ferrari a třetí byl Hawthorn. Fangio závod nedokončil kvůli poruše motoru. Byl ale stále na dobrém umístění v soutěži. S postupem závodního kalendáře a přesunem dění na území Německa však přicházel jasný nově nastupující trend a samozřejmě i noví mladí řidiči, kteří se na Fangia čím dále více „tlačili“.
