Zároveň bylo ale nemožné nebýt odrazen postupnou změnou Huntova charakteru, kterou způsobila jeho sláva. Zaslepen úspěchem se z něj stal nudný, arogantní a dětinský požitkář. James Hunt, mistr světa, byl velmi často naprosto nesnesitelnou bytostí. Povaloval se ve svém obytném voze, kouřil, řečnil s bandou psychopatů, vydával prdící zvuky a bavil se tím, že provokoval a rozčiloval každého, kdo neuspěl. Závodní novinář Maurice Hamilton dostal nezáviděníhodný úkol založit časopis s názvem „The James Hunt Magazine“ – amatérsky vyráběný časopis pro důvěřivou mládež. Maurice Hamilton tak při hledání materiálu, který by stál za zmínku, musel nekonečně dlouhé hodiny snášet Huntovy posměšky. „Choval se jako rozmazlený spratek“, řekl Hamilton. „A také si myslím, že to byl opravdový blbec.“
Stejně jako Hawthorn, pocházel Hunt z prosperující střední třídy z jihovýchodní Anglie. Chodil na univerzitu ve Welingtonu, kde si posílil svůj hlas a postavení. To bylo ještě před tím, než vyděsil své rodiče rozhodnutím stát se automobilovým závodníkem. Byl šílený, ale také skutečně odhodlaný. To byly ale vlastnosti, které bylo snadné přehlédnout v obecném zmatku žen a večírků, které se časem kolem Hunta rozpoutaly. Jeho otec, burzovní makléř, byl sice zámožný, ale oběma Huntovým rodičům se protivila kariéra, kterou si jejich syn vybral. Hunt tak neviděl ani libru z rodinných peněz. Jeho první vozy odpovídaly jeho finančním možnostem – byly to ve výprodeji koupené improvizace. Naprostou odhodlaností to ale Hunt dotáhl až do Formule 3 a fáze jeho života, které se říkalo „Hunt the Shunt“. V překladu něco jako „Zkrat(ovitý) Hunt“. Svou zvolenou kariéru shrnul otevřeně takto: “Díky závodění se cítím naživu. Ale zároveň mě děsí k smrti.“.
