Dalším závodem šampionátu byl po Monze Watkins Glen. Pro Fittipaldiho to byl pouze čtvrtý start ve Formuli 1. Tým Lotusu byl nyní zúžen na dva jezdce, na něj a na švédského řidiče jménem Reine Wissell. V průběhu pouhých dvou let přišel Lotus kvůli osudovým nehodám o Jima Clarka, Grahama Hilla a Jochena Rindta. Hill sice tragicky nezemřel, ale velice vážně si poranil obě dvě nohy ve Watkins Glen roku 1969. Fittipaldimu bylo dvacet tři let a měl za sebou tvrdou školu a drsné rány z Formule Ford a Formule 3. Byl očividný talent, jen nebyl ale zrovna osobou, kterou byste tipli na obhájení budoucího šampionátu řidičů a poháru konstruktérů. Zejména když Jacky Ickx zrovna vyhrál dvě ze tří posledních Velkých cen a měl matematicky velice dobrou šanci sebrat titul všem – včetně mrtvého Jochena Rindta – přímo před nosem.
V Lotusu panovala po smrti Rindta podobná situace jako tenkrát v Jamaře 1968, kdy Hill, tehdy po Clarkově smrti, dal znovu dohromady celý tým. Hlavním rozdílem ale bylo to, že na jaře 1968 byl Hill extrémně zkušeným jezdcem Formule 1 a nešlo aktuálně o žádný titul. Fittipaldi byl nový, rychlý, přívětivý a bezstarostný. Nelson Piquet na jeho adresu jednou obdivně poznamenal: „Emerson byl úžasně rychlý a velice inteligentní jezdec. Byl na svůj vůz jemný a i když se neumístil moc dobře v kvalifikaci, ve většině případů dojel do cíle a závod dokončil. Skoro vždy stál na stupni vítězů.“
Lotus 72 byl stále ďábelsky rychlý, ale stejně tak bylo rychlé i Ferrari 312 a extrémně výkonný Tyrell, který řídil Jackie Stewart, rozhodně také nezůstával pozadu. Jak se ale ukázalo, všichni soupeři (včetně Pedra Rodrigueze v překvapivě moderním BRM V12) ale měli buď technické problémy nebo problémy s palivem. Jediný mladý Emerson se svými mohutnými kotletami a zářivým úsměvem dokázal ten ošidný Lotus udržet v chodu. Byl za to odměněn podívanou, která byla předtím vždy spojena pouze s Clarkem, Rindtem a Hillem. Při průjezdu cílem skákal v pit lane Colin Chapman nahoru a dolů a vyhazoval do vzduchu svůj maličký klobouk ve stylu Boba Dylana. Tex Hopkins (jako vždy ve svém levandulovém obleku) mával kolem sebe šachovnicovým praporkem. Fittipaldi vyhrál svou první Grand Prix, zajistil pohár konstruktérů pro svůj nový tým a vyfouknutím bodů Jackymu Ickxovi, i post-mortem titul pro Jochena Rindta.
