Předvídal, že bude potřebovat více paliva pro druhou část závodu a zajel do depa, aby ho doplnil. V tu chvíli se palivové čerpadlo v servisním boxu Alfy porouchalo. Místo aby palivo vytékalo rychle a pod tlakem muselo být sléváno ručně z konví. Mezi mechaniky bylo cítit napětí a ozývaly se nadávky. Servisní zastávka trvala přes dvě minuty. Když Nuvolari vjížděl zpátky na trať, propadl se na šestou pozici a Němci byli daleko před ním. A tak přišel čas, aby rudý ďábel ukázal, co umí. Jako první v historii okruhu zajel kolo pod jedenáct minut. Začal se dotahovat na nově vedoucího Manfreda von Brauchitsche v Mercedesu. Snižoval jeho náskok o dvacet sekund na kolo. Byla to jízda na hranici šílenství. Mercedes nebral situaci vůbec vážně a byl okázale uvolněný. Když oba jezdci vjížděli do posledního kola závodu, měl von Branchitsch více než půlminutový náskok, dostatek paliva na dojetí do cíle a žádné známky mechanických problémů na jeho Mercedesu W25.
Nuvolari jel od začátku na tvrdších gumách s vyšším vzorkem, což ho během jeho stíhací jízdy posunulo na meze nezničitelnosti. Teď už mohl Von Brauchitsch v dálce za sebou vidět Alfu, absurdní ale neotřesitelnou. Von Brauchitsch byl znám pod jízlivým pseudonymem „die Pechvogel – Smolař“. Tuto přezdívku si vysloužil díky své schopnosti prohrát v závodech, ve kterých mohl být naprosto jasně první. Tento závod v Nürburgringu měl zaručeně v kapse, stačilo jen dojet. Přesto s hrůzou sledoval, jak se jeho zadní pneumatiky jednoduše rozpadají. Byl to důsledek síly jeho motoru, měkčích gum a Nuvolariho nelítostného nátlaku. Von Brauchitsch nedokázal jet rychleji než pouhých 60 kilometrů za hodinu a Nuvolariho a poté i Hanse Stucka tak v slzách musel pustit před sebe. Tazio Nuvolari se stal vítězem závodu a jeho výhra byla později pojmenována největším vítězstvím všech dob.
Davy diváků bezradně přihlížely zaskočeni úžasem. Nejdříve zavládlo hrobové ticho a potom přirozený sportovní duch Němců zvítězil nad jejich šokem z téměř nemožné prohry a Nuvolarimu se dostalo nádherného přivítání. Takto alespoň popsal atmosféru po závodě MotorSport. Mezi diváky byl přítomen i Adolf Hitler a velitel motoristických sborů Adolf Hühnlein. Hühnlein zrušil svůj projev a odmítl mít cokoli dočinění s Nuvolariho vítězným vystoupením na pódiu. Kdosi vyhrabal starou ošuntělou italskou vlajku a vyvěsil ji, Němci neměli k zahrání ani italskou hymnu. Nuvolari organizátory upozornil, že si s sebou vždy vozí gramofonovou desku s nahrávkou Marcia Reale (Královská Fanfára, která byla oficiální hymnou Italského království mezi lety 1861 a 1946) a nabídl jim, že jí můžou přehrát. A skutečně mu ji zahráli.
