V období 1959 – 60 vyhrál Jack Brabham dva po sobě jdoucí světové šampionáty právě za volantem Cooperu. John Cooper měl možná ten největší nápad doby moderní Formule 1, když umístil motor do zadní části vozu. Protože ono to opravdu fungovalo.
Colin Chapman se mu ale s naprostou dokonalostí a plodnými inovacemi více než vyrovnal. A která velká Chapmanova myšlenka tolik proslavilo Lotus 25? Byl to monocoque. V sezóně 1962 tak namísto stavění rámu připomínajícího klec, ve které vzadu seděl motor a před ní řidič, navrhli Chapman a podvozkový génius Mike Costin úžasně efektivní konstrukci monocoque. Zcela vyřadili podvozek a prostorový rám a svařili k sobě plechy, které vytvořili boky vozu a nádrže. Vepředu a vzadu na ně navařili ocelové přepážky, na které zavěsili odpružení kol a motor s převodovkou. Celá konstrukce byla výrazně pevnější než původní prostorové rámy a také mnohem, mnohem lehčí. Karoserie byla i nižši a s menším průřezem vpředu, což napomohlo ke snížení odporu vzduchu.
I když celkový koncept nebyl tak šokující jako Cooperův originální nápad, měl k němu velice blízko. Před válkou zde totiž byl pouze jeden nebo dva pokusy konkurovat tomuto typu podvozku. Jeden z těchto pokusů provedla Lancia zpátky v roce 1922 se svým inspirativním závodním automobilem Lambda. Říká se, že když se Cooper na Belgické Grand Prix ve Spa zadíval na Chapmanův Lotus-Climax 25, zeptal se: „A kde je podvozek“?
Poté už jen oba přihlíželi tomu, jak Hill získal titul šampiona pro rok 1962 v konvenčním voze BRM s podvozkem a prostorovým rámem.
